Červenec 2011

Láska politá krví

24. července 2011 v 0:01 | Leila-CHAN |  Povídky jednorázovky
Stalo se to asi před třemi roky co jsme s rodiči jeli na dovolenou. Vybrali jsme si cestu autobusem. Dojely jsem tam v pořádku. Jakmile jsme se ubytovali a vybalili tak jsem popadla ručník a pár dalších věci a pádila jsem na pláž. Rodiče si chtěli po té cestě odpočinout tak zůstaly na pokoji. Na pláži jsem potkala dvě holky, které jsem viděla v autobuse. Seznámila jsem se s nima, protože nikomu by se nechtělo být na pláži samotny. Ta první měla dlouhé vlasy a jmenovala se Michio a ta druhá měla kratší vlasy a jmenovala se Lilith. Celou dovolenou jsme si užily, ale jak ro bývá tak to hodně rychle uteklo. Naštěstí jsem se dozvěděla že holky bydlí ve


stejném městě jako já. V den odjezdu jsme zašli s holkama ještěna koktejl a vzpomínaly jak to tu bylo fajn. Potom jsme šli za rodičema vzaly kufry a nastoupily do autobusu. Cestou na zpátek jsme měli hroznou nehodu. Řidič usnul za jízdy a zajel do příkopu. Za měsíc jsem se porbudila v nemocnici a byla jsem na pokoji s Michio a Lilith. Všem třem nám byla oznámena zpráva, že naši rodiče zemřeli při té nehodě. Ani jedná z nás nevěděla co má dělat, nikdo neměl kam jít. Po Týdnu nás pustily. Každá jsme šli k sobě domů, v září jsme normálně šli do školy, ale furt každé něco chybělo. I když jsme se každý den výdaly tak to bylo málo. Asi po měsíci jsme se rozhodly, že budeme bydlet spolu. Naše domovy jsme prodali a za ty peníze jsmesi koupily jiný byt. To něco co nám chybělo se rázem naplnilo, byla to touha nebýt sáma. Když rodiše ás tří zemřeli v našem srdci jsme si cítily sami. Bylo to asi rok co sme se rozhodli bydlet spolu. Během toho roku jsme se tak semkly dohromady, že každá bránila tu další když jí někdo chtěl něco udělat. Já jsem, ale cítila že Lilith a Michio přede mnou něco tají. Nechala jsem to být je to jejich věc a počkám si až mi to budou chtít říct sami. Michio "Hele Leilo já a Lilith jsme za chvíli zpět ju."
Leila "Jo a kam jdete?" M "Jdeme do knihovny pro nějaký knihy. Musíme se připravit na přijímačky na vejšku." Leila "Dobře tak se brzo vraťte."
Lilith "Hele není ti už blbý takhle Leile lhát, já už to dlouho nevydržím. Měli by jsme jí říct konečně pravdu o tom co vlastně děláme." M "Tak dobře mě už taky dělá problémy lhát, pořád si vymýšlímě, že jdeme tam a tam a mě už většinou nenapadá co jí mám říct. Ale taky se divím že jí to nepříjde divný." Lilith "Asi příjde, ale já bych řekla že čeká na to až jí to řeknem sami." M "Tak vyřídíme tohle a řekneme jí to." Lilith "Jo, ale pospěš nebo uteče."
později pak doma:
Lilith "Leilo jsme zpět." Leila "Ahoj tak jak jste pořídily máte nějaké knížky které se vám budou hodit." M "No Leilo mi jsme nebyly v knihovně. Musíme ti s Lilith něco říct." Leila "A co mi chcete říct?" Michio "No radši si sedni." Leila "No tak už sedim tak řikej." Lilith "No tak jak bych začala."
Leila "Hele jestli mi to říct nechcete tak mě ro nevadí." M "Ne Leilo sedni si mi ti chcem říct jen nevíme kde začít. Tak je to asi takhle v 9.třídě nás rodiče naverbovali do zvláštní skupiny. Ze začátku jsme se učily bojovat a nechápali jsme proč. Po dvou letech výcviku nám to konečně řekly. Byly jsme cvični proto, aby jsme livily upíry. Takže v podstatě když jdeme vždy pryč a říkáme že jdem třeba do knihovny tak to není pravda ve skutečnosti dostaneme úkol zabát nějakého upíra co se potuluje po našem městě." Leila "Michio nehrabe vám trošku." Lilith "NE tohle co právě Michio řekla je pravda a tady jako důkaz naše zbraně. Já vlastním pistoly se speciálníma nábojema a Michio speciální nůž." Michio "Materiál ze kterého je můj nůž vyroben je pro upíry smrtelně jedovatý." Leila "Takže jestli to dobře chápu vy jste lovci a livíte upíry." M "Ano přesně tak." Leila "Dobrá věřím vám, ale prosím dávejte na sebe pozor nechci ztratit někoho dalšího." Lilith "Nemusíš se bát mi dvě dohromady jsme nepřemožitelný." Leila "Tak dobrá beru tě za slovo. Tak a teď pojďte zatím co jste byly pryč jsem udělala něco k jídlu." Sedli jsme ke stolu a začali jíst. Jsem ráda, že už mi to konečně řekli, myslela jsem si že mi nevěří. Dojedly jsme a holky umyli nádobý, pak jsme si sedly na gauč a koukaly na televizi. Na gauči jsme samozřejmě usly a ráno k tomu jsme ještě zaspali takže jsme málem nestihly školu. Při cetě ze školy holky musely odejít a já šla sama domů. Byla jsem už skoro u našeho doku a pak jsem něco zahlédla.
Přišla jsem blíž, byla to osoba. Ležela tam v kaluži krve "Halo pane, pane co se vám stalo? Zavolám záchranku tak chvíli počkejte ano." "Ne zachranku nevolejte prosím." L "Ale když jí nezavolám tak umřete." "Já neumřu, nemůžu mám tu ještě nějakou práci." L "Tak vidíte a proto zavolám záchranku." "Řekl jsem, že záchranku ne." Pak mi vytrhnul telefon z ruky. Ten spadl na zem a rozbil se. "Tak dobá když né záchranku tak vás vemů k sobě domů a tam vám rány ošetřím." Sezbírala jsem části telefonu z chodníku a hodila je do tašky. Pak jsem pomohla tomu chlápkovi vstát, vzala jsem jeho tašku a odtáhla ho k sobě domů. Doma jsem ho položila na gauč a zabehla pro lékárničku a hadr s vodou. Potom jsem mu sundala košily a smila mu krev z těla. Na hrudníku měl několik řezných ryn, ale nevypadaly tak hluboké, nebylo možné aby z něj vyteklo tolik krve. Přestala jsem nad tím přemýšlet, vzala jsem dezinfekci s tampónkama a rány mu vyčistila. Pak jsem je opatrně zalepila a hruď mu obvázala obvazy. Vypadalo, že asi omdlel. Asi po dvou hodinách se probudil. "Kde to jsem?" Leila "Koukám že už jste vzhůru. Jste u mě doma, jak se cítíte?" "Aha no cítím se dobře a kdo vlastně jste a jak jsem se sem dostal." Leila "Jsem Leila a dostal jste se sem tak, že jsem vás sem musela dotáhnout protože jste odmítnul abych zavolala záchranku a rozbil mi telefon. A kdo jste vy a kdo vám tohle vlastně uděla?" K "Já jsem Kaname a nevím kdo mi to udělal. Moc vám děkuji. A kde ste se naučila tohle." Leila "No jsem totiž v posledním ročníku na zdravotní škole." Pak jsem slyšela ránu jako kdyby někdo vykop dveře. Šla jsem se tam podívat a naštěstí to byla jen Michio. M "Proč nám nebereš telefon, výš jak si nás tím vyděsila." Leila "Promiňte, ale telefon mám rozbitej." M "Jakto, když jsme odcházeli od tebe tak byl v pořádku." Leila "No než sem došla domů tak jsem potkala nějakýcho chlápka, který za žádnou cenu nechtěl do nemocnice tak můj telefon zahodil. Proč jste nezavolali rovnou na domácí telefon." Lilith "No vidíš to nás ani nenapadlo. Prostě jsme se lekly a rychle jsme sem běželi. Jo a kde je teď ten chlápek kterýho si potkala." Leila "Leží na gauči. Jediný štěstí, že chodím na zdrávku jinak byc asi spanikařila a nevěděla bych co mám dělat." M "No tak to má štěstí, že narazil na tebe." Leila "Jo to má. Pojďte aspoň vás seznámim." Odvedla jsem je doobýváku "Kaname tohle jsou moje spolubydlící Lilith a Michio." L a M "Moc nás těší, je vám líp." K "Taky mě těší a je mi líp díky vaší kamarádce Leile. Nebýt jí tak už jsem asi mrtvý." M "No jo to je celá ona, neublížila by ani mouše." Leila "Tak jak se vám neska vedlo holky." M "Jo ddobrý byly jsme zas v knihovně, ale knížky které jsme hledaly jsme zas nenašly. Budeme tam muset jít znova. Teď jsme přisly jen protože jsi nám nebrala telefon tak jsme se bály. Leilo, Kaname ahoj" K "Ahoj" Leila "Ahoj a dávejte na sebe pozor." Lilith "Neboj se pa" Leila "Tak a teď už znáš i moje praštěné kamarádky." K "Praštěné? To bych neřekl." Leila "No to poznáš, protože s těmihle zraněními tě nemůžu nikam pustit. Takže budeš muset být chvíli tu když nechceš do nemocnice." K "Ale to nejde nemůžu tu obtěžovat." Leila "Nikoho tu neobtěžuješ a žádný odmlouvání. Po dobu co budeš tady u nás buděš spát u mě v pokoji a já budu spát tady na gauči." K "Ale.. " Leila "Řekla jsem žádný ale. S takovýmahle ránama musíš ležet na pořádné posteli. Jo a zapoměla jsem se zeptat nemáš hlad?" K "No trochu jo." V mysli "Jen kdybys věděla co já doopravdy jím." Leila "Takže k večeři se budou podávat vajíčka." K "Už se těším." Leila "Teď jsi běž ale lehnout. Musíš být teď v absolutním klidu. Můj pokoj je támhle a chovej se tam jako doma." K "Děkuji a radši se nebudu chovat jako doma to by dopadlo špatně." Leila "Tak dobrá, ale běž si už lehnout." K "Ještě jednou děkuji." Došel do pokoje a tam si pro sebe mumlal "Je tak milá, byla by škoda kdybych jí musel zabít, ale jednou to budu muset udělat nebo spíš se aspoň napít jinak se ty rány nikdy nezahojí. Ale jí ani jejím kamarádkám to udělat nemůžu, ale bez krve umřu. No ale zatim je to v pořádku takže nad tímhle zatím přemýšlet nemusím." Pak si lehnul do postele a usnul. Já jsem mezitím šla něco uvařit. "Holky jakmile příjdou budou mít určitě hlad, takže to abych těch vajec udělala hodně. Ale ne v lednici jsou poslední dvě. Nedá se nic dělat, musím zaběhnout do krámu." Pak jsem se oblíkla a odešla nakoupit. Po půl hodině jsem se vrátila zpět a holky už byly spátky. Lilith "No konečně kde jsi byla." Leila "Byla jsem pro nějaká vajíčka aby jsme měli večeři." M "My jsme se lekly, že tě Kaname unesl." Leila "Holky neblbněte je to milí člověk a navíc teď už nejspíš spí. Poslala jsem ho do mého pokoje. Potřebuje spát na normální posteli a já si zatím ustelu na gauči." Lilith "A co že jsi řikala že bude k večeři." Leila "Míchaná vejce alá Leila :D. Za chvíli to bude, mohli by jste zetím vzbudit Kanameho." M " Tak já tam zaběhnu." Během 20 minut byla večeře hotová a všichni jsme šli jíst. Po večeři holky umily nádobý a pak jsme šli všichni spát. Ráno jsem řekla holkám aby mě tak na týden omluvily ve škole, že mi není moc dobře. Někdo se přece musel starat o Kanameho. První 4 dny jsem buď uklízela nebo kontrolovala a převazovala Kanamemu rány. Vypadalo to že se to hojí dobře. Ale jednou v noci se stalo něco nečekaného. Kaname se šel v noci napít vody, ale jeho touha po krvi už byla moc velká. Pak mě uviděl jak ležím na gauči. Přišel ke mě, kleknul si a odhrnul mi vlasy z krku. Potom se svýma tesákama zakousnul do mého krku. To mě probudilo "Kaname co to.." K "Promiň Leilo, ale jsem upír a jak víš upír potřebuje krev." Leila "To vím" K "Tak proč se neráníš." Leila "Protože vím, že mě nezabiješ, jsem přece ta co ti zachránila život." K "Promiň mi to, ale už jsem to nemohl vydržet." Leila "Je to nejspíš těžké být bez krve." K "Ano to je, prosím odpust mi co jsem teď uděla a požádám tě abys to nikomu neřekla." Leila "Neboj nikomu to neřeknu, přísahám."
Nevim proč jsem slíbila, že to neřeknu, ale taky jsem nemohla vědět co se stane. Po týdnu se mu všechny rány téměř zhojily. V ten den nám řekl, že už nás nemůže dál otravovat a že už půjde. Tak tedy druhý den odešel. Když se s námi loučil, všem nám děkoval. Pak přistoupil ke mě chytnul mě za ruku a políbil mě. Pak se rozloučil a odešel. M "Koukám Leilo, že jsi na ně asi zapůsobila." Leila "Asi ano, ale teď už je to jedno když odešel." Lilith "Je to škoda, že už šel byla s ním sranda." M "A tím si chtěla říct co." Lilith "Nic. Hele a co budeme dělat?" Leila "Nevim co vi, ale já se jdu učit, protože když jsem teď týden chyběla tak se klidně vsadim, že mě budou ve škole mučit." Lilith "Hele Michio vypadáto, že jí ten Kanameho odchod trochu vzal." M "Já bych neřekla, že jenom trochu." Pototm uběhlo asi 14 dní a měla jsem pravdu ve škole mě opravdu mučily, protože bylo akorát před jarníma prázdninama tak chtěli mít ještě nějaký známky. Horší bude až se budem učit na maturitu. Najednou jsem uslyšela zvonek. Přišla jsem ke dveřím, otevřela a tam stál Kaname. "Jsi doma sama?" Leila "Ano jsem, proč?" K "Musím ti něco říct." L "Tak pojď dál." Leila "Tak co mi potřebuješ říct?" K "Promiň" Pak ke mě přišel a zakousnul se mi do krku. K "Odpusť mi to" Když už se napil tolik, že jsem upadla do bezvědomí mě přenesl na gauč a položil mě tam. Chvíli na to přišly domů holky, když viděly na zemi kraev okamžitě sáhly po zbraních. Potichu se proplížily do obýváku a pak zahlídly mě jak tam ležim. Přiběhly ke mě a snažily se mě probudit. Po chvíli jsem se probudila, ale nebyla jsem něčeho schopná. Jediný na co jsem se zmohla bylo "Proč" K "Protože jste lovci. Nechala si mě napít se tvé krve, ale nazútočila jsi, to je jediný co mi vrtá hlavou. Ale dostal jsem rozkazem vás tři zabít." Pak vytáhnul pistoly a postřelil Lilith a Michio. Obě padly na zem neschopny něco udělat. Leila "Výš Kaname, já nejsem lovec. Já jsem obyčejný člověk." K "Nehraj to na mě." M "Jenže ona říká pravdu. Lovci jsme jen já a Lilith." K " Tak proč si jim o mě neřekla?" Leila "Protože jsem si myslela že seš jinej, ale spletla jsem se. Omlouvám se holky." Pak jsem znovu upadl do bezvědomí. Kaname přistoupil k Michio a dal jí do ruky telefon "Zavolejte si pomoc, ale nikomu neřikejte, že jsem vám nakonec pomohl, přece jenom nemohu zabít lidi co mi zachránily život. Prosím vyřidtě pak mojí omluvu Leile. Sbohem." Pak odešel. Michio okamžitě vytočila číslo organozace, která je vycvičila a požádala je o pomoc. Během 5 minut byla u domu sanitka a chvíli na to už nás odvážely pryč. Michio a Lilith se uzdravily během jednoho měsíce, ale já jsem ještě dlouho potom ležela v bezvědomí. Sice jsem měla krev doplněnou, ale podle toho co řekla doktorka "Musí mít vůli nebo aspoň nějaký důvod k tomu aby se probudila." Takže si musim najít důvot proč žít. Uběhly další dva měsíce. Lilith a Michio se dohodly s organizací, že až se probudim a budu chtít poskytnou mi výcvik. Michio hned na to sedla k počítači a hledala, která zbraň by se ke mě hodila. Našla


pěkný samurajský meč. Do nějakého programu vložila mou fotku a kní dala ten meč, ale nesedělo jí moje oblečení k tomu tak k tomu hledala vhodné oblečení.nakonec jí s toho vyšlo tohle.

Při misích pak začali schánět informace kde by se mohl nacházet Kaname, ale nikdo jim nechtěl nic říct. Po několika měsících jsem se konečně probudila. Holky byly štěstím bez sebe. Ani se jim nedivím nespíš už přestaly doufat, že se probudím. Když už jsem byla zdravá tak mi holky pověděli co domluvili s organizací a jestli bych s tím souhlasila. Já jsem teda souhlasila, protože jsem si přísahala, že Kanameho najdu a zabiju ho za to co provedl holkám. Holky mi pak vysvětlili, že mě čekají nejmíň 3 roky výcviku. To je docela dlouho, ale Kaname nikam neuteče, na jeho chycení mám dost času, přece jenom je nesmrtelnej. Ještě před tréningem jsem si chtěla dodělat školu. Tam mi dávali docela zabrat protože jsem se vrátila pár dní před maturitou. Nakonec mě k ní pustily a já jsem v pohodě odmaturovala. Pak jsem nastoupila na výcvik. Cvičil mě jedenvelice dobrý učitel. To co se holky naučily za 3 roky já zvládla za jeden rok. Díky tomu sem nemusela cvičit další dva roky. Byla to docela dřina dostat se na stejnou úroveň jako Lilith a Michio, ale nakonec se mi to povedlo. Pak jsem začala chodit na mise s nim. Od upírů jsme schánběli informace, ale jako předtim nic neřekly. Bylo to už víc jak rok od toho incidentu. Já měla mít akorát 20 narozeniny. Holky mi domluvily oslavu a pozvalil tam hlavně kamarády ze školy. Na oslavu jsem přistoupila jen díky tomu, že i jejich narozeniny jsme oslavily. Na oslavu přišlo docela dost lidí. Byla jsem ráda, že je vidím. Pak zazvonil zvonek tak jsem tam zaběhla. Otevřela dveře, ale tam leela jenom velká krabice. Odnesla jsem ji dovnotř a s holkama otevřela, protože na krabici byla jména nás 3. V krybicy byla pro každou pozvánka na nějaký bál plus k tomu šaty. Byl jsme překvapený. Kdo to tam dal a proč vůbec to tam dal? To byla otázka na kterou bych ráda znala odpověď. Okamžitě jsme si šaty zkusily, byly nádhérné. Vypadaly jako by byly z dávné doby. Ples se měl konat za dva týdny. Nic v plánu jsme neměli a na jeden večer nám mohly dát jeden den volna. Takže jsme těch 14 dní věnovaly na přípravy. Neuměli jsme moc tancovat tak jsme si zaplatily týdění kurz tančení aby jsme měli aspoň nějaké základy. 14 dní uteklo jako voda. Byl asi 2 hodiny před začátkem plesu a Lilith ještě nebyla připravená. Tlačily jsme na ní aby to stihla, protože cesta na to místo trvá asi hodinu. Během půl hodiny se stihla připravit a i když na to měla málo času tak jí to moc slušelo. Pak jsme pro jistotu hodily naše zbraně do taškay a tu pak hodily do auta. Ještě štestí, že má Michio řidičák jinak nevim jak by jsme se tam dostaly. Cesta trvala hodinu a půl, protože jsme zablopudily. Dorazily jsme akorát na zahájení "Uf stihly jsme to, příěte až někam takhle pojedem Lilith bude první kdo se bude připravovat. Je ti to jasný." Lilith "Jasný." Vešly jsme dovnitř a málem padly úžasem. Vypadalo to jako by jsme vešly do nějaké pohádky. U vchodu jsme dostaly masky, škoda že nikomu neuvidíme do tváře. Jakmile jsme odešly od vchodu hned si nás někdo všimnul. Přišly k nám 3 chlápci a byzvali nás k tanci. byla jsem docela nervózní, protože tanec je moje slabá stránka, ale což je to chlap tak mě povede. Začali jsme si při tanci povídat. "Slečno prozradíte mi své jméno?" Leila "Řeknu vám ho pod podmínkou, že vy mi pak řeknete to své." "Přísahám." Leila "Tak dobrá já jsem Leila a vy?" J "Já jsem Jouel. Leila to je pěkné jméno." L "Děkuji." J "A co děláte Leilo." L "No před rokem jsem dostudovala zdravotnickou školu a momentálně si hledám práci. A co děláte vy?" J "Jsem lovec" L "L-lovec jak jako lovec?" "Joueli mohu si tuto dámu vypůjčit?" J "Jestli bude souhlasit." L "Ale já se vás na něco chtěla ještě zeptat." J "Neboj určitě se ještě dnes uvidíme." L "Tak dobrá" Tak jsem s ním šla tancovat. Celou dobu co jsem tancovala s tímhle mužem jsem ani nepormluvila, protože mi hlavou vrtalo co řekl Jouel. Jsem Lovec. Jak to, ale myslel. Je možné, že je jako já a holky. No ale to by mi to takhle neřekl, určitě by se nejdřív nějak vyptávala a pak by to možní řekl. Takže nejspíš loví zvířata. "Nad čím přemýšlíte?" Ten hlas, určitě ho odněkud znám, ale odkud. Nevím jak vypadá kvůli té masce. Neno se mi to jenom zdá, že ho znám. L "Nad ničím." "Ale určitě nad nečím přemýšlíte." L "Jak to můžete vědět?" "No jen to tak vypadá." L "Aha no máte pravdu přemýšlela. Neznáme se náhodou odněkud, předtím jsem si toho nevšimla, ale váš hlas je mi povědomí." K "No jistě, že se známe. Copak si na mě už zapoměla?" A pak si sundal masku. Já odstoupila o několik kroků dozadu. "K-Kaname" K "Takže jsi nezapoměla. to je dobře. Teď můžu konečně dokončit co jsem začal. Jo a ještě jedna věc tenhle ples byla past. Potřeboval jsem tebe a holky někam nalákat a tohle by jste v žádném případě neodmítly. A vsadil bych se, že tvoje kamarádkyuž jsou dávno po smrti, prootže je tu nikde nevidím." Okamžitě jsem je začala hledat, ale nikde jsem je nenašla. Pak někdo rozrazil dveře a byly to Michio a Lilith. Ulevilo se mi. Neměli už na sobě plesové šaty, ale pohodlné oblečení na boj. "Uff už jsem si myslela, že se jim opravdu něco stalo. Ty sis opravdu myslela, že na něco takového naletíme." Pak jsem ze sebe strhla šaty. Než jsem odjeli každá jsme si pro jistotu pod šaty vzaly tílko s kraťasama a do auta hodily zbraně. Holky po mě pak hodily zbraň a boj začal. Holky se postaraly o ostatní a já si na starost vzala Kanameho. Byl opravdů těžký protivník. Ostatní upíři mu nesahaly ani pokotníky. Nakonec jsem skončila s několika ranami na těle a s rukama za zády na zemi. K "Je mi opravdu líto, že tě budu muset zabít." L "Tu tvoji lítost si schovej pro někoho jinýho." K "Opravdu jsem ti nechtěl ublížit, ale i já musim poslouchat rozkazy a když neuposlechnu tak mě zabijí. Ale přece jenom sem neměl ublížit někomu kdo s našim světem neměl nic společného. Promiň." L "Tohle nespraví jenom omluva a ani nic jiného. A navíc mám rozkaz zabíjet jakého koliv upíra na kterého narazim tak výš co to znamená." K "Ano, že když budeš moct tak mě zabiješ. Ale na to už se nezmůžeš, protože já budu rychlejší." Pak se mi zakosnul do krku a začal mi vysávat krev. Najednou jsem uslyšela ránu. Když jsem zvedla hlavu nade mnou stál Jouel. "Koukám, že sem pochopyla dobře když jsi mi řekl, že jsi lovec." J "Ano tos pochopila opravdu dobře." Pak jsem se otočila směrek ke Kanamemu, popadla meč a zvedla se. Došla jsem k něme a špičku svého meče jsem mu položila k srdci. K "Kam zmizely ty laskavé oči." L "Výš jednou přišel někdo, kdo jejich laskavost vymazal a místo toho tam dal nenávist." K "Udělej to už, neprodlužuj to zbytečně." Nemohla jsem to udělat, kdykoliv jsem se mu podívala do očí viděla jsem toho zraněného chlapíka, kterému jsem pomohla. Pak se mi do očí nahrnuly slzy a já se rozbrečela. K "Tak přece jenom ta laskavost nezmizela." L "Proč, proč si to musel takhle pokazit." K "Musel jsem, ale vím že to byla chyba. Vám třem vděčím za život a hlavně tobě. Ten den co jsi mě zachránila, než jsi mě našla prošla okolo mě sposta lidí, ale nikdo mi nepomohl. Pak jsi přišla ty a pomohla mi, byl to zázrak." L "Sakra jak bych mohla nepomoct zreněnému člověku. Přeci jenom jsem šla studovat na zdravotnickou školu abych druhým pomáhala a ne abych je přehlížela." K "Měla jsi mě tam ten den nechat." L "Ale to nešlo, ležel jsi tam celý pobodaný a v kaluži krve to se jen tak obejít nedá." K "Leilo než to uděláš, chtěl bych abys to byla ty kdo mě zabije, ale než to uděláš prosím rád bych tě ještě jednou políbil." Jeho přání jsem splnila a naposledy ho políbila. Byl to nejkrásnější polibek jaký jsem kdy zažila. K "Sbohem Leilo." Pak mě chtnul za ruku ve které jsem nedržela meč a v očích jsem mu viděla tu touhu po smrti tak jsem pevně stiskla rukojeť meče a probodla jeho srdce. POmalu jsem cítila jak stisknutí jeho ruky povoluje. L "Sbohem." Rozbrečela jsem se ještě víc. Když už holky a Jouel měli práci dokončenou tak přišli ke mně. M "Měli by jsem odsud odejít, o ostatní se už postará společnost. Leilo pojď." L "Už jdu." Celou cestu domů jsem si vyčítala že jsem od tamtaď odešla a ještě chvíli tam nezůstala, ale vždyť to byl upír tak proč si to tak hrozně vyčítám, ale přece jenom byl to upír kterého jsem celým svým srdcem milovala. Když jsme dojeli domů tak jsem si to namířila do svého pokoje. Práskla jsem sebou do postele a po krátké chvíli usnula. Ráno jsem se probudila kole 7 hodiny, vzala jsem si nějaké čísté oblečení a šla se vysprchovat abych ze sebe smyla všechnu tu krev. Holky se probudily kolem 10 hodiny a ve 12 nám někdo zaklepal za dveře. Šla jsem otevřít a za dveřmi stál Jouel. Lilith "Takže jsi nakonec dorazil." J "Ano, včera jsem přijal vaše pozvání a i kdyby jste mě nepozvaly tak bych se na vás přišel aspoň podívat. Jo a tady něco od organizace." Každý jsme dostaly malou krabičku a když jsme jí otevřely tak v ní byl řetízek s křížkem. Bylo to pěkné. J "To proto aby jsme se mezi sebou poznaly. Při nějaké misi můžete narazit i na jiné lovce tak aby jste se náhodou mezi sebou pak nezabily nebo i v jiných situacích se to může hodit." M "Aha a já už si myslela že je to dárek za ten včerejšek." Leila "Proč bychom měli dostávat dárek za něco co je naší poviností." M "Leilo?" Leila "Co je. Diť je to pravda." Lilith "Tak nemusíš být tak chldná." J "Můžu s tebou mluvit o samotě." Leila "Ano, holky prosím běžte pryč." Když holky odešly s Jouelem jsme si sedly v kuchiny ke stolu. J "Já chápu, že jsi utrpěla ztrátu, ale musíš se přes to přenést." L "Já vím, ale ty výčitky, že jsem zabila někoho koho jsem milovala mě užíraj." J "Já chápu tvoji bolest, něco podobného se mi taky stalo, ale teď k tomu co jsem ti chtěl doopravdy říct. Od nějakých upírů jsme se dozvěděli, že za několik měsíců by sem do města měl dorazit jejich šéf a organizace vybrala několik lidí od nás aby jsme ho zastavily. Lilith a Michio jsou mezi nimi také, ale těm to bude zděleno jindy. Abych byl přesnější bude tady ode dnška přesně za tři měsíce a já chci aby jsi se za tuhle dobu vypořádala s tím co se včéra stalo a aby jsi začala víc trénovat." L "Ano." J "A netrap se už, tahle smutná tvář ti nesluší. Rasši bych viděl na tvém obličeji úsměv." L "Slibuji, že se s tím včerejškem vyrovnám a že budu víc trénovat a možná i za ty tři měsíce uvidíš na mé tváři úsměv." J "Tak dobrá. A teď už musím jít a to s tim za ty tři měsíce, zatim to holkám neřikej ano ani ty by jsi to zatím neměla vědět. Řekl jsem ti to protože potřebujem aby jsi byla v pné síle tak zatím ahoj." L "Ahoj. Holky už jsem můžete jít." M "Hm kde je Jouel?" Leila "Už musel odejít." Lilith "Jakto?" Leila "Má prý ještě nějakou práci. Hele holky já jsi jdu zacvičit tak zatím ahoj." Takže 3 měsíce mám na to abych zesílila, to zvládnu. Celé tři měsíce jsem cvičila co nejvíc to šlo. Pak jsem si oddychla pár dní před střetem s upířím šéfem. Bylo 13.7. a byl to pátek den kdy jsme měli skoncovat s hlavním upírem.

Pokračování příště :P

Nerozluční přátelé III

5. července 2011 v 22:45 | Leila-CHAN |  Povídky kapitolovky
Nerozluční přátelé
Rok první
Kapotilo třetí: Nalezení Johna

Vlak do kterého jsem nastoupila jel i v noci, ale stejně jsem toho moc nenaspala. Do Leave jsem dorazila brzy ráno. Vystoupila jsem z vlaku a šla hledat Johnův dům, sice nevim jestli je to pravda
co se mi zdálo, ale za pokus to stálo. Při hledání jsem se ptala různých lidí kteří mi ukázaly cestu
až k jeho domovu. Vešla jsem dovnitř a v první místnosti nekdo stál. Byl velkej a měl taky velké svaly.Rozum řikal aď koukám zdrhnout, ale já utéct nemohla. Kdybych utekla mé přátele by je

čekala jistá smrt. James "Ahoj devče jsem James a ty jsi Leila viď "
L "Ano to jsem, ale kde je Bob?" J "Už je pryč musíš jet dál, nemysli si že to bude jen tak lehké." L "No tím že tady už neni a že seš tu ty tak to asi lehké nebude." J "No to si piš, že nebude ty budeš pikat holčičko. Jo a kdybys je náhodou chtěla hledat dál tak jsou v Temenu." L "To mi něco řiká. Ne tam bydlí Mischell." J "Ty jsi vážně hodně bystrá , někdo by si tu lámal hlavu docela dlouho, ale ty máš docela dobrou paměť." L "Hm, tak teď už můžete jít." pak jsem zamířila ke dveřím u kterých stál.
J "Počkej moment neměla by jsi už taky jít?" L "Já virazím hned jak si odpočinu." J "Mometík jsem tě ale nepustim." L "Ale to by mě zajímalo proč." J "Jen tak." L "To máte, ale smůlu já tam půjdu za těmi dveřmi určitě něco je když tu stojíte před nima a nechcete mě tam pustit."
J "To se mejlíš nic tam není." ALe to už jsem ignporovala ty blbosti jako že tam nikdo není, prostě jsem se rozeběhla, rychle prošla dveřmi a zaterasila je křeslem. Pak jsem zaslechla nějakej šramot ve skříni tak jsem k ní přišla a prudce otevřela. Ze skříně vypadl John. Byl svázaný a v puse měl roubík. Přišlo mi to trchu vtipný a vzala jsem jeden svůj měč a rozřízla mu pouta, roubík si pak vyndal sám. John "Zázrak. díky Leilo byl jsem snad v té skříni věčnost." L "To je doře, že jsi v pořádku, ale proč tě tady nechal?" John "To nevim třeba si s náma jenom hraje." L "Ano to je možné. Tak, ale teď musíme vymyslet plán jak se odsud dostat, protože před dveřmi na nás čeká chlap jak hora." John "To by mohl bejt James takhle mu teda aspoň řikal ten chlápek s jizvou." L "Ano opravdu je to James, ale nechápu proč se mi představil. Jo a něco tu pro tebe mám." John "Můj meč, díky a kde si ho vlastně vzala." L "No dal mi ho Sid a nejen to dal mi i zbraně ostatních." John "Ale moment ještě a ty jsi v pořádku?" L "Ja-jak to myslíš?" John "No diť tě na nepravá Mishcell postřelila a nemohlo uběhnout tolik času od toho co se to stalo tak se ještě jednou ptám jsi v pořásku?" L "No jo jsem já mám už od narození rychlé hojení." pak jsem se s Johnem domluvily co uděláme s Jamesem. Oba jsme rychle vyběhly z pokoje a sekly ho do nohou. John se svalil na zem a začal na nás řvát. L "To ti nepomůže. zbohem." John a co budeme dělat teď?" L "No jedeme do Temenu musíme tam dorazit rychle nechci aby se Mischell něco stalo takže pojď musíme stihnout vlak." Když jsem to řekla rozeběhla jsem se k nádraží a John mě následoval. Doběhly jsme na nádraží a tam asi půl hodiny čekaly na vlak. Pak jsme jen nasedly a odjeli.