Srpen 2011

Nerozluční přátelé VI

21. srpna 2011 v 22:01 | Leila-CHAN |  Povídky kapitolovky
Nerozluční přátelé
Rok první
Kapotilo šestá: Domove, sladká domove

Let trval asi 20 hodin. Když jsme dorazily do mého rodného města, zavolala jsem nám taxi a je navedla ho ke mě domů. Před mím domem jsme vystoupila a šly ke dveřím. Začala jsem hledat klíče, jestli je nemám náhodou u sebe, ale nechala jsem je ve škole, protože kdo by tušil že nakonec skončíme u mě doma. Nezbívalo teda nic jiného než dovnitř vlézt oknem. Jediné okno, které bylo otevřené bylo v mém pokoji. Vlezly jsme tedy dovnitř a nepotřebné věci, které jsme měli sebou jsme tam nechali a pak jsme šli hledat Venu. M "Teda, vy máte, ale velký barák. Jeden by se tu ztratil." L "Kdyby byl čas tak vám nakreslím mapu, ale ten nemáme tak se tu prosím neztraťte." L "Tak máte smůlu a asi by jsme se měli rozdělit." John "Ses snad zbláznila?" L "Aby jsme někoho našly musíme se rozdělit." M "Ale jestli se ztratíme, máš nás na svědomí." L "Jasný. Takže Mischell ty půjdeš s Jackem a já půjdu a Johnem. Mischell vmte si první patro. A mi projdem druhé patro, společně pak půjdem do sklepa." Když jsme se rozdělily já s Johnem jsem prošli skoro celý druhý patro. Za půl hodiny jsme se potkaly s Mischell a Jackem na chodech. L "Tak co našli jste něco? Mi teda ne." Jack "No mi taky ne." L "Tak to teda ještě zkusíme ve sklepě." Sešli jsme dolů a tam jsme našli Venu. Ležela tam svázaná, měla rozseklou hlavu a sedřené ruce i nohy. Mischell k ní přišla a rozřízla jí pouta. John jí pak odnesl do obýváku a položil ji na gauč. Já jsem se rozeběhla pro nějaké mokré hadry, aby jsme z ní smili krev a pro lékárničku abych jí ošetřila zranění. Když z ní ostatní smili krev tak jsme jí vydezinfikovala všechny rány a nakonec tu na hlavě jsem zašila. Hlavu jsem jí chtěla ještě obvázat, ale nenašla jsem žádné fáče tak jsem to aspoň zalepila nějakou náplastí. M "Kde ses tohle naučila.?" L "V minulé škole jsme měli každý týden jednu hodinu zdravotnictví. Takže díky tomu můžu kdykoliv někoho ošetřit. Venu, Venu musíš se probudit. Venu vtaň!" V "He? Co se stalo? Kde to jsem? A co tu děláte vy?" L ůNo jsi u mě doma a mi jsme přijely pro tebe. A taky by nás zajímalo co se dělo u tebe." V "No jezdily jsme pořád z místa na místo a nakonec jsme skončily tady. Taky jsi pamatuju, že tu byly muž se ženou a ještě malé dítě." L "Co jim udělaly a kde jsou?" V "To je moc otázek, pamatuju si jenom to že je vzaly do nějakého oranžového pokoje." L "Sestřin pokoj." Když jsem to dořekla ihnedjsem se rozeběhla do druhého patra a vtrhla k sestře do pokoje. Předtim tam nikdo nešel, protoženeměl proč. Koiho by napadlo, že by je vzal zrovna tam a teď se kvůli mé neopatrnosti něco stane. Sakra já se nenávidím.

Nerozluční přátelé V

21. srpna 2011 v 21:33 | Leila-CHAN |  Povídky kapitolovky
Nerozluční přátelé
Rok první
Kapotilo pátá: Jacku jsi doma?

Když jsme tam dorazily trvalo nám asi polovinu dne než jsme našli Jackův dům, ale našli jsme ho. Přišly jsme ke dveřím a ty najednou spadly na zem. John "Leilo nezaklepala si trošku silně?" L "Ne zaklepala jsem normálně ty dvře tu musely bejt jenom nějak opřený." Pak jsme vešly dovnitř a uviděly Jamese. James "Ahoj děcka tak se znova setkáváme." L "Co tu sakra děláš." James "Přišel jsem vám oplatit to co jste mi udělaly v Leave." L "Och tak to pardon za to že jsme ti to udělaly, ale ty bi jsi nás určo zabil kdyby jsme to neudělaly." James "Ale nezabil, jen bych vás trošku spomalil." John " A to si jako myslíš že když už jsme tě jednou porazily tak to nedokážem znova." Jemas "Vy si nějak moc věříte, předtím jste mě překvapily, ale teď vám to oplatím." L "Mischell jdi se tu zatím porozhlédnout, mi ho tady s Johnem zabavíme." John "Tak jdem na to schválně kdo tentokrát vyhraje." L "Johne jseš si jistej že je dobrý ho provokovat." John "Neboj jednou jsme mu daly co proto tak to zvládnem i podruhé." L "Tak dobře budu ti věřit, že to dobře dopadne." V tu chvíli se James rozeběhl Johnovým smerem a zaútočil na ním svým mečem. Pro Johna to vypadalo bledě, ale já jsem se pak rozeběhla, skočila Jamesovi na záda a řísla ho za krkem. Když jsem z něj chtěla seskočit tak mě ale chytnul za nohu a hodil se mnou. Já jsem doletěla k nejbližší zdi a pěkně se naní zozplácla. Vypadalo to, že mi nic není až na levé zápěstí, težko se mi s ním helbalo. Teď se budu muset spolehnout jen na jednu ruku. John "Jseš v pořádku?" L "Jo jen mám asi pohmožděný zápěstí a co ty?" John "Jo taky jsem tak nějak v pořádku. Jen nemůžu vstát a ještě k tomu James zmizel." L "Zmizel? To musíme varovat Mischell." Pak se ozvala obrovská rána. Rychle jsem se běžela kouknout co se stalo a cestou pomohla Johnouvi vstát. Když jsme dorazily na to místo kde byla ta obrovská rána našli jsem Jamese jak leží na zemi v bezvědomí a Mischell jak tam stojí a podpírá Jacka. L "Jste v pořádku?" M "No moc
ne Jack se sotva hýbe a mě všechno hrozně bolí a co vy." John "No mě toho taky dost bolí a Leila má pohmožděné zápěstí." L "Jacku něco pro tebe mám, ale z tašky si to pak vemeš sám."
Jack "Ty máš mojí zbraň, to je dobře. A je jasný, že si jí vbyndám sám protože pro tebe je asi moc těžká co." L "To si piš. Hele a nemátu někde lékárnočku?" Jack "Ano je v koupelně." Pak jsem Johnovi a Mischell řekla aď Jacka položí v klidu na gauč a že nám ošetřím rány a taky hodím led na bolavá místa až najdu kuchyň. Když jsme si obvázala ruku tak jsem začla hledat kuchyň a do obýváku pak přinesla několik pytlíku ledu a dala je ostatním na bolavá místa. Jack "Mám tu zprávu. Teď jsou." A než to dopověděl tak jsem to za něj dořekla. L "U mě doma." Jack "Jak to výš." L "Jen jsem si typla, musí mít přece někoho jako pojistku. A když řeknou rodičům, že je Venu jedna z ích nejlepších kamarádek a jestli nechtěj aby umřek kvůli nim nějaký člověk tak je k nám pustí." Jack "Ale jak se k vám všichni dostanem, přece jenom Island není za rohem." L "No ji vlastně vy nevíte, že tuhle misi platí škola." M "Tak to je dobrý." L "Ale hned letět nemůžeme, protože tihle dva by to mohli v letadle špatně níst." John "Mi jsme v poho.Musíme vyrazot co nejdřív kvůli Venu a taky tvím rodičům." L "No dobře tak já jdu zablokovat nějaké letenky. Hned jsem zpět." Po hodině jsem konečně dotelefonovala a vrátila se zpět k ostatním. :Po dlouhém telefonování mám letenky v prvné třídě, v druhé už neměly žádné místo. Jen doufá, že mě za to ve škole nezabijou." M "A v kolik to letí?" L "Za hodinu. Já vím, že je to moc brzo, ale díl už nikdo na Island neletí." rychle jsme doběhly na nedaleké letiště a nastoupily do letadla. Když jsme ukázali průkazky z naší školy tak nás neprohlíželi a rovnou nás pustily.

Nerozluční přátelé IV

20. srpna 2011 v 22:17 | Leila-CHAN |  Povídky kapitolovky
Nerozluční přátelé
Rok první
Kapotilo čtvrtá: Zajížďka do Temenu

Do Temenu jsme jely dva dny. Na nádraží v Temenu jsme vystoupily a běžely k Mischell domů. Vzpoměli jsme si, že nám jednou popisovala cestu kdyby jsme za ní náhodou chtěly přijet. Trvalo nám docela dlouho než jsme její dům našli, ake nakonjec se nám to povedlo. Přišly jsme ke dveřím a zazvonily, jen kdyby náhodou tamnebyly tak aby jsme nikoho nevystrašily. Otevřela nám paní s dlouhýma bloňdatýma vlasama. Vypadala mile, ale tvářila se smutně. Máma Mischell "Ahoj děti bylo už na čase. Mischell tu je, ale ostatní jdou bohužel pryč, těm jsme nedokázali pomoct." L "Takže jdeme pozdě." M "Johne, Leilo jsem ráda, že vás vidím." John "Mi tebe taky rádi vidíme." M "Mami promiň, ale musím jít." L "Hele nenechali tu nějaký
vzkaz?" M "Jo ještě než zdrhly stačily říct to, že jsou u Johna. Jo a nevíte kde by mohla bejt moje zbraň?" L "Jo náhoudou vím, mám jí u sebe pak ti jí dám, ale teď musíme jít." M "Ahoj mami." mM "Ahoj a dávejte na sebe pozor." L "Takže kam teď, tak trochu jsem nesledovala cestu když jsme běžely k tobě tak nás veď." M "Dobře, tudy a rychle." Když jsme doběhly na nádraží tak akorát přijel vlak, který jel do Kriosu tak jsme do něj nastoupily a odjely. L "Mischell co se u vás vlastně stalo?" M "No nic moc když rodiče viděly, že mě někdo násilím vytahuje z auta a vede domů tak okamžitě popadly zbraně a hned jak vešly tak je zahnaly pryč a mě jim vzaly. Ale bohužel nevěděly že v autě sedí ješte Jack a Venu." L "Aha a nevíte náhodou jak dlouho bude tahle cesta trvat?" M "No asi 4 dny." L a J "4 dny?" M "No já vím, že je to dlouho, ale nedá se nic dělat." L "Tak to si aspoň trochu odpočinem." Za ty 4 dny jsme toho ale moc nenaspala, protože se mi v hlavě odehrávalo hodně špatných konců.

šepot ve tmě

20. srpna 2011 v 19:56 | Leila-CHAN |  Povídky jednorázovky
Kdyyž mi bylo 15 let, tak rodiče odjeli na 14 denní dovolenou a ja si domu mohla pozvat kamarady. Pozvala jsem Sheilu, Mischell a Erika. První no co u nás spaly Sheilu napadlo vyvolavat duchy. Na internetu jsme hledali nějaké ionformace. Našli jsme pár pravidel:
1. Vemte si nějakou kulatou svíčku (duch se nemusí zhmotnit tak může odpovídat skz ni a taky bude tma tak aby jste něco vyděly"
2. Určete si jméno toého koho chcete vyvolat
3. Zhasněte všechna světla, sedněte si do kruhu, zapalte svíčku a chytnětre se za ruce
4. Odříkejte tuto formuli: Duchu projdi branou mrtvých jsem k nám + 3x vyvolavame te a jmeno toho ducha
5. Páté a nejdůležitější pravidlo. Nezapomeňte ducha pořádně odvolat
VAROVÁNÍ:
Jestli jeden z vás opustí během vyvolávání kruh tak následky budou katastrofální!!!!!
Udělaly jsme vše podle instrukcí a zacali vyvolavat. Chtěli jsme položit pár otázek známému vrahovy Jamsovy Lutskymu. Odrikaly jsem formuli, ale nic se nestalo tak jsme to zabalyli a ani jsme ho neodvolaly. Potom jsme si ustlaly v obýváku a zapli telku. Erik dotahnul z domova nějaký horory tak jsme si jich pár pustily a jak se dalo čekat tak jsme u toho všichni usnuly. Ale v noci nás pak vzbudil výkřik. Všichni jsme se lekly odkud to bylo, ale ja je uklidnila že to bylo jen ve filmu, protože se pustil znova. Tak jsme se tomu zasmály, já vypla televizy a zas jsme usnuly. Asi za hodinu ná probudil další výkřik, ale tentokrát jsme si byly jistí, že to nebylo z televize, ale někdo tady od nás. Olavžite jsme vyletěla na nohy a utíkala rozsvítit aby jsme zjistily co se stalo. Když jsem se pak podívala směrem k ostatním viděla jsem, že má Sheila celou nho od krve. Erik jí popadl a odnesl do koupelny tam jsme smily z nohy krev a viděly jsme dlouhou řeznou ránu, kterou tam měla. Těsně nad ránou jsme to zaškrtily aby nám tu nevykrvácela. Zatím co já s erikem jsme pomáhaly Sheile, Mischell popadla telefon a snažila se dovolat do nemocnice. lae když vyťukala číslo a přiložila telefon k uchu zjistila, že je hluchý. Trochu jí to vyděsilo tak zkusila mobil, ale na tom zas neměla signál. Přiběhla k nám a řekla nám to, nás to taky vyděsilo. Pak jí, ale Erik řekl aď jde zkusit hlavní dveře, hlava mi teda nebrala proč to má udělat ale kecat jsem mu do toho nechtěla. Mischell za náma přiběhla, ale teď měla úplně jiný výraz byla ještě víc viděšená něž předtim. "Dveře jsem sice odemkla, ale vůbec nešli otevřít. Jako by je někdo držel." E "To jsem simyslel." Tak teď jsem to už vůbec nepochopila. L "Hele jak jsi to mohl tušit?"
E "No jednou mi kamarád vyprávěl, že taky takhle jednou z legrace vyvolávaly duchy a pak ho ale zapoměly odvolat a druhý den se nemohly dostat z bytu. Nevěděly proč a pak si vzpoměly, že toho ducha zapoměly odvolat tak si sedly a odvolaly ho. Pak šli znova ke dveřím a tentokrát je otevřely. Já věděl, že to nemáme dělat ale nic jsem neřekl protože by jste se mi vysmály a řikaly by ste že jsem sramb." L "H-hele a co ho teď odvolat." E "To nepůjde." L "Jakto, diť tvým kamarádum se to povedlo i druhý den." E "Já vím a v tomhle problém není. Problém je, že Sheila omdlela." M "Já bych řekla, že máme průšvih." L "To nejsi sama." E "Nedá se nic dělat, ale budeme muset počkat až se vzbudí." L "Tak jí mezitím aspoň ošetříme ty rány. Mischell prosím vytáhni z támhletý poličky lékírničku." Mischell mi podala lékárničku a já z ní vyndala desinfekci a obvazy. Ránu jsem Sheile očistila a pak jí ovázala obvazama. Pak jí Erik odnesl zpět do obýváku a uložil jí do spacáku. Pak jsme se dohodly, že budeme hlídat kdyby se něco stalo, protože by nikdo jinak neusnul. Hlídaly jsme po dvojicích. S hlídkou jsme začali já a Erik. nechali jsme rozsvíceno, protože být tu po tzmě asi bych se zbláznila. Pak jsme se s Erikem dohodly, že s hlídkou budu pokračovat já a on že bude pak po mě a bude hlídat s Mischlell. Střídaly jsme se po hodinách, kdyby to bylo po delší době asi bych to nevydržela a usnula bych už dřív. Ráno když už bylo světlo jsem nastoupila na hlídku s Erikem, ale poslala jsem ho si lehnout protože by to už bylo moc aby hlídal další hodinu a bude lepší když bude odpočatej. Kdy usnul vypařila jsem se do kuchyně a udělala nám snídani. Pak jsem je šla probudit Sheila se ale bohužel neprobudila. Pak jsem zaběhla do kuchyně pro snídani. K snídani jsme měli každý šálek horké kávy na probuzení a nějaké croassány. Pak jsme ale nevěděly co máme dělat do té doby než se Sheila vzbudí. Já jsem se mrkla ještě jednou na ten blog, ze kterého jsem čerpala ty informace, ale když jsem tu stánku zadala napsalo mi to TATO STRÁNKA NIKDY NEEXISTOVALA. Vyděsilo mě to tak co to teda bylo za stránku, jsem si jistá že to byla tahle asi 5x jsem kontrolovala jestli to mám dobře napsaný. To je divné začíná mě přepadat strach tak jsem radši chtěla jít za ostatníma, ale když jsem vstala od počíteče a koukla se ke dveřím tak tam byl nějaký stín. Okamžitě jsem začala křičet, takže Erik a Mischell okamžitě přiběhly za mnou. Našli mě schoulenou v rohu pokoje. Brečela jsem, protože jsem se hrozně bála. E "Leilo co se stalo?" L "Ch-chtěla jsem jít za-za váma, ale když jsem šla ke dveřím tak se tam oběvil nějaký stín a těsně předtím než jsem začala křičet tak mám pocit, že to něco řikal. Něco jako "Vaše kamarádka se probudí, ale už nebude jako předtím" a pak jsem zakřičela a zabehla sem do tohohle kouta. Když jste pak přišly vy tak to zmizelo. Já se bojím, ať už se Sheila probudí a pak tohle všechno skončí." E "Neboj Sheila se určitě brzo probudí. Mezitím si musíme dávat pozor." Pak jsme sešli do obýváku podívat se na Sheilu a když jsme tam přišli tak by se dalo říct že jsme tak trochu propadly panice, protože Sheila tam nebyla. Okamžitě jsme jí začali hledat. Když jsme prohledaly celej barák tak jsme se sešli znova v obýváku, ale nikdo jsme jí nenašel jako by se vypařila. Mischell propadla zoufalství a to se to dělo teprve první den. Byly to už asi 3 dny co Sheila zmizela a mi jí pořád nemohly najít. Mischell se nám podařilo uklidnit, ale bylo to těžké protože ani já s Erikem jsme na tom nebyly psychycky moc dobře. Byl už večer a začalo se stmívat, tak jsem okamžitě rozsvítila světla. Ale asi za hodinu vypadl proud, protože venku byla bouřka. Tak jsme zapálly aspoň svíčky, které jsme u nás našli. Jednu jsme však nezapálily a byla to ta se kterou jsme vyvolávaly a tu si nesmíme vyplácat, jen doufejme že zítra už proud půjde. Pak se ozvala obrovská rána. Nevěděli jsme odkud tak jsme se šly podívat. Našli jsme spadlý obraz tak jsme si trochu oddychly. Obraz jsme nechaly ležet na zemi aby nás další pád nevyděsil. Ale jakto, že spadl vždyť hřebýk se nepovolil je tak jak má být. Bylo mi to divný ale neřešila jsem to. Šly jsme zpět do obýváku. Když jsme tam přišly tak na gauči seděla Sheila. Okamžitě jsme k ní přiběhly a ptaly se kde byla tak dlouho.
S "No když jsem se vzbudila tak jsem tu byla sama a hrozně jsem se bála tak jsem se vás vydala hledat, ale nikde jsem vás nenašla. Tak jsem se vrátila sem a rozhodla se na vás počkat." M "Sheilo, ale od ty doby co jsi se probudila uběhly už 3 dny." S "To není možné vžyť jsem vás tak dlouho nehledala." L "Sheilo je pravda to co řikáš, protže já ti to nevěřím. Pamatuje te si to jak se zjevil ten stín a co mi řekla. Já bych řekla že nám Sheila lže. Tak Sheilo chci slyšet pravdu." A pak se ozval mužský hlas, ale pusou hejbala Sheila, že by jí posednul? J "Ale ty jseš bystrá, myslel jsem že už jsi na to zapoměla, ale vypadá to že ne. Tak děcka a teď budete litovat, že jste mě sem volaly. Teď zažijete peklo." A pak zmizely. Druhý den ráno jsme se probudily a šly do
kuchyně pro snídani. Když jsme přišly do kuchyně tak jsem skoro přestala dýchat. Na zdi byla Sheila. Vysela tam přidfělaná dvěm,a noži a měla rozdrásané břicho. Musela jsem od tamtaď okamžitě vypadnou jinak bych se asi zhroutila. Chvíli na to za mnou přišli Erik a Mischell. Já už měla slzy na krajíčku. Začli mě tam utěšovat, ale pak to neydržela i Mischell a začala taky brečet. Erik se snažil být v klidu, někdo musel udržet chladnou hlavu. M "Co teď budeme dělat, tohle je náš konec." E "Uklidni se Mischell, něco vymyslíme." Přes den jsme se snažily na něco přijít, ale nic nás nenapadalo. Proud během dne naštěstí naskočil. Aspoň trochu štestí. Večer jsme si šly zas do obýváku lehnout. Erik se nabýdl že si veme sám první hlídku a mi aď se trošku vyspíme. Když jsem se v noci zbudila tak jsem viděla že Erik usnul tak jsem ho aspoň přikryla dekou a začala jsem hlídat já. Když jsem se ohlídla tak jsem viděla, že se svítí v koupelně, tak jsem se tam šla podívat. Když jsem tam vešla uvděla jsem nápis na zrcadle "Ještě to nekončí, teď je na řadě další z vás." Okamžitě jsem začala kříčet, až to Erika s Mischell porbudilo. Přiběhly se kouknout co se děje a přečetly jsi co bylo napsané na zrcadle. Když jsme chtěli odejírt z koupelny tak se přede mnou a Erikem zabouchly dveře a Mischell zůstala před koupelnou úplně sama. Hrozně se bála. Pak jsme najednou slyšely hrozný víkřik a dveře od koupelny konečně povolily. Vyběhly jsme ven a rozsvítily v obýváku. Rozhlíželi jsem se kde je Mischell a pak jsem ji viděly. Ležela tam na zemi a sotva dýchala. Ještě než zemřela, řekla jen Erikovo jméno. Tohle už na mě bylo příliš a zas jsem se rozbrečela. E "Leilo uklidnise, musíš se uklidnit." L "A-ale jak během jednoho dne jsem ztratily dvě kamarádky, já to už nevydržím, chci aby to už přestalo." Pak se najednou ozvalo "Tohle nepřestane dokavaď vás všechny nezabiju" Rozbrečela jsem se ještě víc protože jsem nechtěla umřít. Erik mě pořád uklidňoval. Připadalo mi hrozně divné, že je v klidu, ale to se asi jenom přetvařuje. Ráno jsme pak Mischellino a Sheilino tělo odnesly do ložnice a tam je celé přikryly dekou. Po jejich smrti se dlouho nic nědělo až pak nastal den příjezdu mojich rodičů. Ráno jsem se probudila v koupelně. Hrozně jsem se lekla protože jsem večer usínala určitě v obýváku. Vyšla jsem ven a našla Erika jak spí na gauči. Probudila jsem ho, ale on se choval nějak divně. Byl mrzutý a hlavně mi pořád nadával. Bála jsem se ho, pak na chvíli odešel do kuchyně. Asi po 3 minutách od tamtaď vyšel s nožem a zamířil si to ke mě. E "Tady to končí, teď tě zabiju Leilo." L "Proč?" E "A usmrkánek se ptá proč. Kdyby jsi nás sem nezavolala nikdy by se tohle nestalo je to jen tvoje vina." Pak došel až ke mě a položil mi nůž na krk. Hrozně jsem se bála. Nevím pak přesně co se stalo, ale vypadalo to jako by rápasil sám se sebou. Pak odendal nůž od mého krku a bodl sám sebe do břicha a poté nůž zahodil. Svalil se na zem a ještě něco řikal. "Promiň Leilo nechtěl jsem tě tak vystrašit, ale v noci na nás ten duch zaútočil a já jsem tě rychle přenesl do koupelny. Pak jsem se vrátil do obýváku a chtěl jsem něco udělat. Byla to asi pitomost, ale potom jsem asi omdlel a pak viděl tvůj vystrašený obličej. Když jsem si uvědomil že ti držím nůž u krku tak jsem se ho snažila odtáhnout, ale nějáká cizí síla mi v tom bránila. Nakonec jsem nůž odtáhnul, ale než jsem ho stačil odhodit, cítil jsem v břichu hroznou bolest. Pak jsem si uvědomil že jsem se bodl do břicha vůbec jsem nevěděl jak tak jsem ten nůž radši zahodil. Ještě jednou se omlouvám za to že jsem tě tak vystrašil." Pak zavřel oči a přestal dýchat. Najednou jsem za sebou cítila nečí přítomnost. Když jsem se otočila za mnou byl ten duch. Přibližoval se ke mě a nejspíš měl v úmyslu mě zabít, ale jeho ruku, kterou ke mě natahoval někdo najednou zastavil. Ohlídla jsem se a nevěřila svým vlastním očím. Vedle toho ducha stál Erik, který chytnul jeho ruku a vedle něho byly Mischell a Sheila. Usmáli se na mě a pak vzaly všichni tři toho ducha a někam ho odtáhli. Po půl hodině se zas oběvily přede mnou. S "Leilo nesmíš se trálit tím co se tu stalo. Musíš se přes to přenést a jít dál." L "Je mi to moc líto." E "Leilo pozor." Pak necí ruka prozazila moje břicho. Já padla k zemi a ztratila vědomí. Pak jsem už jen stála vedle mích kamarádů. James "Tak a teď můžu v klidu odejít." L "He? co se stalo." E "Vipadá to že i ty jsi umřela." Potom se otevřely dvře od hlavního vchodu a dovnitř vstoupili mí rodiče. Jakmile mě a Erika uviděly tak mamka omdlela a taťka rychle volal do nemocnice. Policie pak prohlížela dům a hledala stopy po nějakém vrahovy a našla těla ostaních. Během týdne jsme měli pohřeb a pohřbu jsem já a ostaní zmizely.

Trošku smutnější konec no, ale to se občas stává. Doufám, že se vám povídka líbila :)

Štastný konec

10. srpna 2011 v 18:50 | Leila-CHAN |  Povídky jednorázovky
Pokračování příběhu Odhalení pravdy

Leila "Jestli už nikdo nejde tak by jste to tu měli evakuovat." Ř "Neska tu nikdo jiný není." Lilith "Aha tak odejděte aspoň vy dva mi to tu viřídíme." Ř "A nemáme někoho zavolat." Leila "To by nebyl špatný nápad. Hodilo by se aspoň dalších 5 lidí protože se nedokážem postarat o všechny najednou a navíc tam jsou. Počkat říkal jste že před vchodem stojí dva." "Ano. Proč?" Leila "Protože tam jeden chybí a pochybuju že by šel do hloučku k upírům kteří jsou nižší kategorie než on sám. Něco plánujou." Pak se hned za mnou ozvalo "Máš pravdu, ale řekl bych že plán je skoro u konce protože jsem tě už našel." Lilith "Okamžitě od ní odstup." K "Vás dvě jsem dlouho neviděl. Ja se máte?" M "Moc dobře ne. Ale jestli chceš aby se nám nálada zlepšila tak odsuď urychleně vypadni!" K "No jo už du." Pak mě čapnul okolo pasu a snažil se mě odtamtud odtáhnout. Já se ale nenechala. loktem jsem ho praštila do břicha a on mě hned pustil. Pak na nějakou chvíli zmizel a chvíli na to se ozval hrozný řev. Viděli jsme jak k nám jdou upíři co stály venku. A jeden z nich držel vrátnou. Zachrániot jsme ji už bohužel nemohly, ty bastardi jí vysály všechnu krev. Leila "Já vám jasně řekla, že s váma nikam nepůjdu!" K "Ale to máš smůlu, tvým osudem je stát se vládkyní upírů." Leila "A porč to nemůže být Greed." G "Protože mé tělo je slabé a každý by mě chtěl zabít jen proto aby mohli vládnout." Leila "Jenže mě je to jedno, já s váma prostě nikam nepůjdu a můžete říkat co chcete." A "Nedá se nic dělat budeme tě muset násilím odnýst, ale asi to nebude lehké. Jo a doporučoval bych dát pak doma mříže do prvního a druhýho patra, nechci zas ryskovat že znovu vyskočí oknem. Bylo to překvapení pro všechny a docela se divím že jsi se vymotala z toho lesa." Leila "Zas tak složité to nebylo." A "Spíš bych řekl že jsi nejspíš našla cestu. Ale musela jsi mít sakra štěstí protože tím lesem vede jen jedna jediná." Leila "Hm tak jsem měla štěstí no, ale tu cestu bych našla kdykoliv znova." A "To bych se divil. Ale konec řečí, teď půjdeš s náma po dobrém nebo po zlém." Jouel "To radši po zlém, protože po ddobrém ji nepustíme." K "Ale, ale ty jsi ten z toho plesu. Být tebou jí radši pustím po dobrém, protože po zlém to nedopadne dobře. Vy si vyberte jestli chcete žít nebo umřít."
J "To si jako myslíš, že mě porazíš." Leila "Joueli prosím neprovokuj ho." J "A proč ne." K "Protože by to pro tebe nemuselo dopadnout dobře." Pak se najednou oběvil těsně před Jouelem a Kanameho ruka prošla jeho tělem. Než stihnul dopadnout na zem tak jsem ho chitila. Leila "Proč si takoveh blázen, provokovat upíra." J "Ty máš co říkat, holky mi vyprávěly jak si se hádala s Abelem." Leila "No jo jenže mě narozdíl od tobe neměli důvod zabít." K "Jestli nechceš aby se tohle stalo někomu dalšímu pojď s náma." Leila "Tak dobře." Když jsem pak, ale šlake Kanamemu někdo mě chytl za ruku, byla to Michio. Leila "Pusť mě." M "Ne mi tě nencháme odejít." Leila "Jenže když neodejdu dobrovolně tak ublíží i vám a to já nechci. Radši vemte Jouela do nemocnice." Vypadalo to že michio chce odvést pozornost a Lilith si mezitím stoupla přede mě a zabránila mi v odchodu. Leila "Holky neblbněte" Lilith "Teď pro změnu poslouchej ty mě. Já tě za žádnou cenu odejít nenechám seš moje kamarádka a kdybys teď odešla znamenalo by to to, že už bychom tě nikdy neviděli a kdyby jo tak by jsme tě museli zabít a to ani já ani Michio nechceme." Leila "Asi nemám na výběr. Budu vám muset něco udělat aby jste mě pustily." Pak jsem vytrhla mou ruku s Michiina sevření a dala jí jednu silnou ránu do břicha. Pak jsem se otočila k Lilith, ale ta už byla ležela na zemi celá od krve a nad ní stál Kaname. Když jsem se na Lilith koukla měla stejnou ránu jako Jouel. Kaname jí uděla to co předtím Jouelovi. Lelila "Co jsi to sakra uděla, já se tě o nic neprosila" Pak mě hrozně rozbolela hlava a já si musela sednout. Pak jsem se okolo sebe ohlídla a uviděla jsem se v zrcadle. Moje oči už nebyly světle modré, ale rudé . Leila "Neřikal jsi že se změním zpět v upíra jen když se napiju upíří krve." K "Ale ty už ses jí napila, tehdy ten první den co jsi byla doma tak jsi přece pila vínu, ale ta chuť ti připadala divná." Leila "Ty hajzle ty jsi mě podvedl nechápu jak jsem tě kdy mohla milovat. ŘÍKAL JSI NEJDŘÍV, ŽE SI MŮŽU VYBRAT, PAK JSI MĚ NUTIL A TEĎ ZJISTIM ŽE JSI MI CELOU DOBU LHAL. Já tě nesnáším." Pak jsem přiběhla k Lilith a odnesla jí pryč od tamtaď to samé jsem udělala i s Michio a Jouelem. Nakonec jsem nás zamkla v jedné místnosti kam by se neměli dostat a snažila se zastavit krvácení u Jouela a Lilith, ale nešlo to. Pak jsem položila na ránu ruku a ona se z ničeho nic začla hojit až nakonec úplně zmizela. Tak jsem přiběhla k Jouelovi a položila svou ruku znova na ránu a u něj se taky začala léčit. Oba se asi pak po půl hodině probudily a vůbec nechápaly že žijou i Michio se chvíli po nic probudila. Všem jsem se omluvila, ale od Michio jsem dostala ránu div mi neopadla pusa. M "Ty jsi se snad ůplně zbláznila a co se tu sakra děje jakto že je Jouel zdravej." Leila "Ty snad nejsi ráda, že žije a jseš si jistá že chceš vědět jak se uzdravil." M "Ano jsem ráda a taky chci vědět jak se uzdravil." Taj jsem si stoupla hned na proti ní a moje oči znova zrudly a tentokrát se oběvily i dva dlouhé zuby. M "T-to není možný kdy?" Leila "
Ten parcant mě podvedl a nechal mě se napít krve už dřív a já o tom nevěděla. Ten bastard, já ho snad zabiju. Sice podruhý, ale už určitě umře." M "Ale to není odpověď na mou otázku jakto že Jouel ani Lilith nemájí žádná zranění." Leila "No Kaname se už dřív zmiňoval o tom, že ve mě spí i nějaké schopnosti, ale neřekl jaký. Ale já jsem si na jednu přišla. Byla to náhoda, ale kdybych byla člověk tak by teď byly oba mrtví." Jouel "A co teď budeme dělat venku je několik upírů a mi jsem tu jen 4. No jo vlastně a kam zmizel ředitel." Lilith "Odpověděl jsi si sám, zmizel. Nejspíš utekl pryč aby se mu nic nestalo." Leila "Já mám odpověď na tu první otázku. Vy neuděláte nic, ale já odejdu." M "Kolikrát ti to mám řikat, mi tě nikam nepustíme." Leila "To jsi mi mohla řikat před tím než se ze mě stalo tohle, já už nejsem člověk a nemůžu mezi lidma normálně žít." Lilith "Ale můžeš, nic ti v tom nebrání." Leila "Ale ano brání a to je touha po krvi. Nikdy jsem nic takového necítila takže to neumím ani ovládnout. A co kdybych náhodou někomu ublížila. Nikdy bych si to neodpustila a zvlášť to že bych ublížila vám." Lilith "Tak to nemůžeš nikam jít, protože když odejdeš tak nám tím ublížíš a to ty nechceš."
Leila "Ty to pořád nechápeš že. Ale to je jedno, teď mě něco napadlo." Lilith "A co?" Leila "Já půjdu s nima, ale máme tu jedinečnou možnost jak vyhladit upíry. Půjdu s nima a budu je vám předhazovat. Když někam někoho pošlu tak vám můžu dát vědět kdy, kam a koho jsem poslala." Jouel "A co když na to příjdou." Leila "Tak budu mít hodně velkou smůlu a nejspíš mě budou chtít zabít, ale kdyby to udělaly tak by jim velel nějakej bůbec a časem by se tak rozpostala válka mezi upíry, ale to by taky nebyl špatný plán." J "Jo, ale to by znamenalo tvojí smrt, ani náhodou nikam nejdeš." Leila "Zkuste to pochopit já odejít musím. když to neudělám tak vás zabijou a to já nemůžu dopustit." J "Radši zemřu než abych tě nechal jít." Leila "Sakra proč se o mě tak strachuješ. Vždyť mě neznáš a nemáš právo mi říkat co mám a nemám dělat." J "Ano to máš pravdu, že na to nemám právo, ale od prvního dne co jsem tě potkal jsem viděl že máš dobré srdce. Proto tě nemůžu nechat odejít." Leila "Během několika sekund ti můžu ukázat, že ses mílil a že moje srdce je skažené." J "I když ti uděláš já tě nepustím. Spíš by jsme měli vymyslet jak se zbavit těch venku než se takhle hádat." Leila "Škoda, že tu nejsou okna mohli by jsme z nich vyskočit." Lilith "Okno tu sice není, ale vidíte ten obraz, ten velký. Za ním se skrývá tajná chodba o které ví jen málo kdo a je taky možný, že tudy utekl i ředitel." Leila "A jak o něm teda výš ty." Lilith "No jednou sem se potají nabourala do zdejšího sistému a trochu si prošla plány budovy." M "Kdyby ti na tohle někdo přišel tak tě vyrazí." Lilith "Já vím, ale občas se hodí vědět něco víc."
Leila "Tak obraz je dole a teď by to chtělo heslo k těmhle kovovejm dveřím protože ty jen tak nikdo nevyrazí." J "Já bych věděl o někom kdo by je mohl vyrazit." Leila "He? Proč najednou koukáte všichni na mě?" M "No ty by jsi teď mohla mít větší sílu než dří." Leila "To je pravda za pokus to stojí, ale jakmile je vyrazím tak se sem všichni upíři budou snažit dostat aby věděli co se děje, takže to uděláme rychle a pak nasadíme nebo aspoň podržíme obraz tak aby si toho nikdo nevšimnul." Zhluboka jsem se nadechla a vší silou kopla do dveří, byla jsem překvapena že jsem je opravdu vyrazila. Leila "A teď rychle do tunelu než zjistí co se stalo." Tunelem jsme šli už půl hodiny, ale nikde furt nebyl výcho. Nakonec jsem ho našli, ale když jsem otvýrala ty staré dveře tak jsem si na nich odřela ruce. "Sakra jsme už tak daleko a já to takhle pokakzím." J "Jak jsi to pokazila." Leila "Odřela jsem si ruce až do krve a ten silnej pach krve budou cítit i oni. Sakra proč zrovna teď." J "To už je jedno, otevři už ty dveře a vypadnem odsud." Otevřela jsem dveře a všichni jsme z nich rychle vyběhly. Jouel na mě pořád mluvil, ale já ho tak trochu neposlouchala a pak najednou uprostřed věty přesta. Připadalo mi to divné, ale myslela jsem si, že zjistil že ho neposlouchám, ale nedalo mi to a otočila jsem se. Hrozně jsem se viděsila až jsem
o něco zakopla spadla přímo na zem. Kaname držel Jouela a přitom sál jeho krev. Leila "Přestaň
dost." K "To ty jsi zvolila jejich osud tím, že jsi s náma nešla." J "To ne mě jen tak nedostaneš." Řekl a pak padl na zem.
Leila "Nééé." K "Otoč se a koukni jak umírají i tvé kamrádky." Otočila jsem se a u holek stály Abel s Greedem. "Nechte toho, prosím." K "tak s námi odejdi." Lilith "Ne Leilo to nesmíš. Máš ještě svou zbraň tak bojuj." To je pravda mám. Uchopila jsem meč za rukojeť a vytáhla ho z pochvy. K "Ale no tak Leilo neblbni, ještě si ublížíš." L "Jediný komu ublížím budeš ty Abel a Greed.!" Pak jsem bleskovou rychlostí zamířila k Abelovi a Greedovi. Oba jsem je sekla do zad a oni hned pustily holky. Ty jsem vzala a odnesla je opodál. Pak jsem vyrazila k Jouelovi a toho jsem pak taky odnesla. Uzdravila je, ale jen tak aby se nemohly plést do boje. Potom jsem zas přiběhla k těm třem co tam na mě čekaly. Uchopila jsem zas svůj meč a znopvu zaútočila. Bohužel to bylo na mě moc, přece jenom tři na jednoho to dá člověku zabrat. Pak jsem, ale najednou uslyšela 2 rány. Koukla jsem se směrem k holkám a ten kdo střílel byla Lilith. K mému štěstí zasáhla Abela a Greeda přímo do srdce. Když jde o střelbu Lilith je jedna z nejlepších. Leila "Díky, takže teď už je to jen jeden ja jednoho a přísahám že teď už vás nikdo nezachrání. To by jste museli dostat jedině mou krev a tu nedostanete." Potom jsem s nim nějakou dobu bojovala až se mi nakonec podařilo zasáhnout jeho srdce a on padl na ze. Hned potom jsem šla za ostatníma a doošetřila jim jejich rány. Probudily se a Michio s Jouelem nevěděli co se stalo tak jsem jim to s Lilith všechno povyprávěly. Jouel pak zavolal ředitely že tady to je už skoro vyřešený jen že zbívá už jen pár malích upírů, ale to bude za chvilku hotový. Michio pak vytýhla zapalovač a podpálila ty tři co leželi na zemi aby se ujistila že už nikdo z nich neobživne. Pak jsme se vrálily tím tunelem zpět do budovy a vyběhly na těch pár upírů co tam zbylo. Nebylo těžké je porazit. Asi týden po téhle události za mnou Jouel přišel, prý že mi chce něco říct. Řekl mi, že se do mě zamiloval a že by byl rád kdyby jsme spolu začli chodit. Já se tomu ze začátku trochu bránila, protože jsem mu nechtěla ublížit. přece jenom jsem upír a kdykoliv mě může chytit amok, ale pak jsem to hodila za hlavu. Ale stejně si pořád dávám pozor na to abych měla každodenní přísun krve. S Jouelem jsem už dva měsíce a jsme spolu ohromně štastní.
The End :)

No jo já si prostě štastnej konec nemůžu odpustit :D :D

Odhalení pravdy

7. srpna 2011 v 19:38 | Leila-CHAN |  Povídky jednorázovky
Tohle je pokrašování příběhu Láska politá krví

Bylo už 13.5. a měli jsem už naschromážděny všechny informace o hlavním upírovi. Kdyby se nám ho povedlo zabít na světě by upíři začali ubívat. Ten den se nás lovců schromáždilo tolik, že to nešlo ani spočítat. Byl tam i Jouel. "Ahoj holky, takže jste dorazily." M "Hele nedělej z nás sraby." J "Nedělám jen jestli už jste se vzpamatovaly z ty události před třemi měsíci." Leila "Uběhlo už dost času od toho co se to stalo. Jasně, že už jsme se vzpamatovaly." J "Už známe jeho jméno. Jmenuje se Abel. " Leila "Mohli by jsme od něj získat nějaké informace než ho zabijem." J "Ano, ale koukejte bejt opatrné, protože on není jen tak jedno a určitě má hodně podřízenýck kteří ho chrání." M "Je nám to jasný." J "Tak jdeme." Leila "Tak jo." Pak jsme vtrhly jedněma dveřma dovnitř. Když jsme tam vešly nikdo tam nebyl to bylo divný, protože u ostatních se oívaly zvuky boje a řevu. Mysleli jsme teda, že tam jsou nastraženy nějaké pasti, ale nebyly. Šly jsme teda chodbou dál až jsme došli do nějaké místnost. Stál tam nějaký muž a nehýbal se. Pak se otočil a já neveřila vlastním očím a nebyla jsem jediná Michio a Lilith vypadaly na to že jim za chvíli vypadnou oči z ďůlků.Ten muž vypadal jako Kaname až na malou nepatrnou věc Kaname měl
modré oči,ale tenhle je měl rudě červené a byla
v nich vidět ta touha po krvi.A "Ach tak jste už dorazily, čekal jste na nás. Jmenuji se Abel a teď by jste mi mohli říct jména vy." M "Já jsem Michio a tohle je Leila a Lilith." A "Takže jste to opravdu vy. A ty Leilo ty jsi zabila mé dvojče že?" Leila "A co má jako bejt." A "Čekal jsem na ten den kdy ho pomstím." Leila "No jestli si stejne slaboch jako on tak to bude brnkačka." Pak se najednou oběvil za mnou a zašeptal mi do ucha "Dávej si bacha na pusu výš s kým mluvíš." Odkopla jsem ho od sebe. "Ano vím a co má jako bejt." M "Ještě nikdy jsem neviděla, že by Lilith byla takhle hnusná." Lilith "To je asi kvůli tomu že on vypadá jako Kaname a chce trochu zlehčit situaci, protože kdyby dala na jevo nějaké city tak by to použil proti ní." M "To je pravda, ale tohle je trochu moc hrát na city někoho jiného." Lilith "No taky je možnost, že se ho snaží naštvat aby se pak nehlídal a ona mohla zaútočit tak aby jí nic nemohl udělat." M "Od kdy myslí takhle dopředu." Lilith "No ten poslední výcvik měla u Jacka." M "Že zrovna u něj, ale to je možná dobře, protože ten toho umí hodně a s jejím rychlím učením bych řekla že se od něj hodně naučila." Lilith "No to je dost možné, vžyť i začátečním výcvikem prošla rychlejc jak my." M "Ale moc by ho štvát neměla, protože jestli on je nejsylnější upír tak by to pak mohl být problém." Pak někdo vyrazil hlavní dveře. Když to Abel zbystřil tak mě okamžitě papadl tak abych se nemohla hybat a zmizl i se mnou. Jediné co tam po mě zůstalo byl můj meč. M " Kde je Leila. Diť tu teď stála." Lilith "Vypadá to, že jí Abel unesl, ale to je špatné on se jí pomstí za to že zabila jeho bratra. To je špatné. Joueli to ste ty dveře nemohly potichu otevřít." J "Takže jste sem dorazily jako první, ale kde je Leila a Abel?" M "No výš Abel využil vašeho hlučného příchodu a unesl Leilu. Ukázalo se, že je to Kanameho dvojče a teď Leile hrozí bez pochyby smrt, protože se chce za Kanameho pomstít." J "To ne musíme je honem jít hledat nebo pak budou moc daleko a to bude špatné." M "Špané je to už teď protože nevíme kam Abel zmizel. Chvíli tu stály a pak se najednou vypařily."

Abel mě někam nesl, chtěla jsem se vymanit z jeho sevření, ale nešlo je moc silný. A "Měla by ses začít modlit aby ti ostatní pomohly, protože jestli tě nenajdou včas tak bude pozdě." L "To jako říkáš, že mě chceš zabát. Jestli jo tak to řekni na rovinu a nechoď okolo horký kaše." A "Ano chci tě zabít, ale lehký to nebude, nejdřív budu chtít nějaké informace o vaší organizaci a jsem jist že to jen tak neřekneš takže si připravim nějaké mučení." L "Oooo to už se teda stašně bojim. Muč si mě jak chceš ze mě nic nedostaněš." A "Ale jo dostanu, přece jenom i toho slavnýho Jacka od vás jsem zlomyl." L "Nevěřim Jacka nezlomí nidko." A "Ale ano já ho zlomil i on má slabý místo." L "No, ale jestli chceš abych já ti něco řekla tak musíš najít i to moje slabý místo." A "Já už ho našel." L "Cože?" A "Ano znám ho, ale teď ti ho neřeku mohla by si začít vivádět a já bych tě mohl nechtěně upustit." Zamyslela jsem se nad tím jaká by mohla být moje slabina a jednu bych měla Lilith a Michio nepřežila bych kdyby se jim něco stalo, ale je nemožné, že by je taky někdo unesl. Nic jinýho, ale neřipadá v úvahu. Najednou mě postavil na zem "Jsme na místě a radím ti nikam neutíkej, protože by se stejně nikam nedostala. V okolí 100 km nic není." L "100km proboha kam až si mě dotáhnul." A "Tak se otoč." L "Tady už jsem někdy byla, ale kdy?" A "Ty jsi to nepamauješ. Vlastně jsem tě sem přinesl z jiného důvodu než jsem říkal předtím. A už za žádnou cenu bych ti neublížil." L "A proč jsi mě teda unesl?" A "To je na dlouho, pojď dovnitř a já ti to vše vysvětlím" Vešli jsme dovnitř jednoho velkého baráku a Abel mě někam vedl. Došli jsme až di běhakého divného pokoje a vešli do něj. V místnosti seděla nějaká osoba, vypadalo to jako muž. Když uslyšel, že jsme přišli tak vstal a šel knám. Pak jsem uviděla jeho tvář a slyšela jeho hlas. L "K-Kaname jsi to opravdu ty?" K "Ano jsem." Po tvářích se mi začali kutálet kapičky slz a já jsem k němu běžela a co největší silou jho objala. L "Promiň mi to co se tenkrát stalo, ale já to musela udělat. Ale počkat jakto že žiješ?" L "To nevadí já vím, že jsi to musela udělat. A tenkrát než ten barák lehl popelem tak mě od tamtaď Abel odnesl. To díky němu žiju." A "A nezapomeň že nejen já jsem ti pomohl." K "Ano to je pravda má zranění vyléčilo něco jiného. Aby se to zranění uzdravilo musel jsem se vysát krev silnějšímu upírovi než jsem já sám. Ale bohužel byl jen jeden jediný upír, který byl silnější jak já a to byl náš pán vy mu říkáte hlavní upír a taky Leilo to byl tvůj otec" L "Cože? Ne to není možný, můj táta umřel před 2 lety když náš autobus sjel ze silnice." K "To nebyl tvůj pravý táta. Tvůj táta byl upír a náš pán. Ale věnoval svou krev aby mě zachránil a ještě před tím ež zemřel mě požádal abych tě našel a přivedl sem do tvého domova." L "T- to je nemožné to nemohl být můj otec." K "Ale ano byl, asi si řikáš jestli to byl doopravdy můj otec tak jakto že nejsem upír. Na to je lehká odpověď, když jsi byla malá hrávala sis tady zahradě a tehdy když ti bylo 12 let ses někam zatoulala a od té doby jsme tě nemohly najít. A nejspíš když jsi v ten den zmizela si na vše zapomněla a tvá moc se nějak zablokovala, ale mi víme jak jí propustit." L "Jo a jak teda." K "Musíš se napít krve upíra." L "To neudělám, co když jsem tehdy chtěla žít normální život tak jsem mohla utéct a někde spadnout a bouchnout se do hlavy, tím pádem ztratit paměť." K "No pamatuji si, že mi tvá matka vyprávěla, že když ses měla napít tak jsi se tvářila nějak divně. Ale třeba se mílíme a nejsi to ty a když se napiješ tak se nic nestane." L "Je to možné, ale co když jsem opravdu upír a mé schopnosti ve mně někde dřímají. Já se nechci vzdát svého normálního života." K "A ani za to že by jsi byla na věky se mnou." L "A co mé kamarádky, jakmile se mé schopnosti probudí půjdou po mě." K "Je to tvá povinnost Leilo tvá rodina už dlouho vládne všem upírům, bez vás by jsme nepřežily." L "Ale já nechci." K "Leilo, prosím zůstaň se mnou na věky, nevím jaký by byl můj život kdyby ses neobjevila ty, nespíš bych byl už mrtví." L "Výš, že tohle je citové vydírání." K "Ano vím, ale prosím buď tu se mnou." L "Můžu dostat aspoň čas na rozmyšlenou?" K "Jak dlouho potřebuješ." L "Jestli by nevadilo tak pár dní." K "Tak dobrá ale pak budu chtít slyšet tvé rozhodnutí." L "Ano, prosím nech mě o samotě." Byly to tři dny co jsem tady a já pořád nebyla rozhodnuta, ale musím uznat že toto místo je nádherné. Den na to za mnou přišel Kaname a zeptal se mě jestli jsem se už rozhodla. Nejdřív jsem mu chtěla říct, že ne ale tím bych to jen prodloužila. "No výš je lákavé být s tebou navždy, ale já prostě chci žít normální život." Kaname přišel až ke mně a objal mě "Leilo je to opravdu tvé definitivní rozhodnutí." L "Ano" K "Tam mi dovol ti ještě před tvým odchodem někoho představit." L "A koho" K "Tvého bratra" L "Bratra." Kaname pak na někoho zavolal a on vešel dovnitř. "Leilo dovol mi ti představit Greeda." G "Sestro jsi to ty?" L "Eh no výš já nevím jestli jsem tvá sestra." G "Ale ano jsi to ty není pochyb. Ta neuvěřitelná podoba. Jestli se chceš přesvědčit tak tady je dotka když jsme byly malí." L "To jsem opravdu já, doma mám nějaké fotky z tohoto věkua vypadám na nich úplně stejně." K "Vydíš já ti to říkal. I když jsem si tím nebyl 100% jistý, ale doufal jsem že jseš to ty." L "Ale na mém rozhodnutí se nic nemění, já chci zůstat člověkem." G "Ale so když tě nepustíme." L "Tak uteču" K "To se ti nepovede." L "Myslíš." K "Ne já to vím." L "Tak schválně." Pak jsem se co nejrychleji rozeběhla k otevřenému oknu a skočila z něj. Bohužel jsem si neuvědomila že jsem byla ve druhém patře takže dopad na zem trochu bolel. Ale vstala jsem a běžela k lesu. Asi po dvou hodinách bloudění jsem našla něco co připomínalo cestu, ale byla pěkně zarostlá. Díky bohu jsem zvolila dobře, že jsem se po nívydala a vyšlajsem v nějakém městečku. V kapse jsem měla nějaké peníze takže jsem nasedla na první autobus co přijel a odjela. Naštěstí ten autobus jel skrz město kde jsem žila. Když jsem vystoupila okamžitě jsem běžela domů, ale bohužel tam nikdo nebyl tak jsem vzala telefon a okamžotě zavolala Michio. Byla štestím bez sebe když slyšela že jsem doma. Během půl hodiny byly Michio a Lilith doma. Přivítaly mě velkým pbětím a málem mě umačkaly k smrti. M "Ani nevíš jak jsme rádi že jsi doma." Leila "Ale vím, protože já jsem taky ráda. Hele budeme to muset ohlásit v organizaci." Lilith "Hele a co se vlastně dělo." Leila "To se dovíte až potom teď to musíme jít ohlásit." M "Tak dobře, ale všechno nám pak řekneš." Došli jsem do organizace a já jim řekla všechno co se stalo. Nejdřív na mě nevěřícně koukaly, ale když pa přišel ředitel a potvrdil to tak už tomu všichni věřily. M "Takže jen stačí aby ses nenapila upoíří krve a zůstaneš člověk" Leila "No ano, ale já nidky člověk nebyla, já jsem jen upír ve které spíjeho schopnosti."
Ř "Musíš být hodně opatrná." Leila "Ano to já vím a určitě ted po mě půjdou" Lilith "Takže seš něcoi jako upíří princezna." Leila "No i tak by se to dalo říct." Lilith "A pozveš nás na svůj hrad." Leila "Nedělej si srandu Lilith tohle je vážné." Lilith "Promiň" M "Ale co teda teď budemem dělat." Leila "Čekat na ně než příjdou a pak je zabít." M "Tak na to se musíme pořádně připravit." Leila "Na to nebude moc času, protože jsem jim utekla před očima. Jinak to nešlo furt by mě hlídaly. Tipuju, že si pro mě příjdou ještě dnes." "Řediteli máme problém několik upírů stojí před vchodem a nevypadají moc přátelsky." Leila "Takže už nemáme žádný čas. No nedá se nic dělat budu tam muset jít. Kolik jich tam je?" "Dva stojí přede dveřma a dalších 20 možná i víc jsou kousek ze nimi." Leila "Hups...........No nic jde někdo se mnou? Nebudu se zlobit když nikdo nepůjde." M "Můžes se mnou počítat" Lilith "Se mnou taky." Jouel "Hej můžu se taky připojit."
Leila "Joueli, ráda tě vidím a jestli chceš tak jo." J "Aspoň si užijem nějakou zábavu." Lilith "Jde ještě někdo?"

Pokračování příště

diplomy

7. srpna 2011 v 18:59 | Leila-CHAN |  Picts
Toto je diplomek pro nás od Angelika155














































a toto je doplomek pro ní, doufám že se ti bude líbit


ninja

1. srpna 2011 v 10:38
Receiwe to us blog