Nerozluční přátelé V

21. srpna 2011 v 21:33 | Leila-CHAN |  Povídky kapitolovky
Nerozluční přátelé
Rok první
Kapotilo pátá: Jacku jsi doma?

Když jsme tam dorazily trvalo nám asi polovinu dne než jsme našli Jackův dům, ale našli jsme ho. Přišly jsme ke dveřím a ty najednou spadly na zem. John "Leilo nezaklepala si trošku silně?" L "Ne zaklepala jsem normálně ty dvře tu musely bejt jenom nějak opřený." Pak jsme vešly dovnitř a uviděly Jamese. James "Ahoj děcka tak se znova setkáváme." L "Co tu sakra děláš." James "Přišel jsem vám oplatit to co jste mi udělaly v Leave." L "Och tak to pardon za to že jsme ti to udělaly, ale ty bi jsi nás určo zabil kdyby jsme to neudělaly." James "Ale nezabil, jen bych vás trošku spomalil." John " A to si jako myslíš že když už jsme tě jednou porazily tak to nedokážem znova." Jemas "Vy si nějak moc věříte, předtím jste mě překvapily, ale teď vám to oplatím." L "Mischell jdi se tu zatím porozhlédnout, mi ho tady s Johnem zabavíme." John "Tak jdem na to schválně kdo tentokrát vyhraje." L "Johne jseš si jistej že je dobrý ho provokovat." John "Neboj jednou jsme mu daly co proto tak to zvládnem i podruhé." L "Tak dobře budu ti věřit, že to dobře dopadne." V tu chvíli se James rozeběhl Johnovým smerem a zaútočil na ním svým mečem. Pro Johna to vypadalo bledě, ale já jsem se pak rozeběhla, skočila Jamesovi na záda a řísla ho za krkem. Když jsem z něj chtěla seskočit tak mě ale chytnul za nohu a hodil se mnou. Já jsem doletěla k nejbližší zdi a pěkně se naní zozplácla. Vypadalo to, že mi nic není až na levé zápěstí, težko se mi s ním helbalo. Teď se budu muset spolehnout jen na jednu ruku. John "Jseš v pořádku?" L "Jo jen mám asi pohmožděný zápěstí a co ty?" John "Jo taky jsem tak nějak v pořádku. Jen nemůžu vstát a ještě k tomu James zmizel." L "Zmizel? To musíme varovat Mischell." Pak se ozvala obrovská rána. Rychle jsem se běžela kouknout co se stalo a cestou pomohla Johnouvi vstát. Když jsme dorazily na to místo kde byla ta obrovská rána našli jsem Jamese jak leží na zemi v bezvědomí a Mischell jak tam stojí a podpírá Jacka. L "Jste v pořádku?" M "No moc
ne Jack se sotva hýbe a mě všechno hrozně bolí a co vy." John "No mě toho taky dost bolí a Leila má pohmožděné zápěstí." L "Jacku něco pro tebe mám, ale z tašky si to pak vemeš sám."
Jack "Ty máš mojí zbraň, to je dobře. A je jasný, že si jí vbyndám sám protože pro tebe je asi moc těžká co." L "To si piš. Hele a nemátu někde lékárnočku?" Jack "Ano je v koupelně." Pak jsem Johnovi a Mischell řekla aď Jacka položí v klidu na gauč a že nám ošetřím rány a taky hodím led na bolavá místa až najdu kuchyň. Když jsme si obvázala ruku tak jsem začla hledat kuchyň a do obýváku pak přinesla několik pytlíku ledu a dala je ostatním na bolavá místa. Jack "Mám tu zprávu. Teď jsou." A než to dopověděl tak jsem to za něj dořekla. L "U mě doma." Jack "Jak to výš." L "Jen jsem si typla, musí mít přece někoho jako pojistku. A když řeknou rodičům, že je Venu jedna z ích nejlepších kamarádek a jestli nechtěj aby umřek kvůli nim nějaký člověk tak je k nám pustí." Jack "Ale jak se k vám všichni dostanem, přece jenom Island není za rohem." L "No ji vlastně vy nevíte, že tuhle misi platí škola." M "Tak to je dobrý." L "Ale hned letět nemůžeme, protože tihle dva by to mohli v letadle špatně níst." John "Mi jsme v poho.Musíme vyrazot co nejdřív kvůli Venu a taky tvím rodičům." L "No dobře tak já jdu zablokovat nějaké letenky. Hned jsem zpět." Po hodině jsem konečně dotelefonovala a vrátila se zpět k ostatním. :Po dlouhém telefonování mám letenky v prvné třídě, v druhé už neměly žádné místo. Jen doufá, že mě za to ve škole nezabijou." M "A v kolik to letí?" L "Za hodinu. Já vím, že je to moc brzo, ale díl už nikdo na Island neletí." rychle jsme doběhly na nedaleké letiště a nastoupily do letadla. Když jsme ukázali průkazky z naší školy tak nás neprohlíželi a rovnou nás pustily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama