Nerozluční přátelé VI

21. srpna 2011 v 22:01 | Leila-CHAN |  Povídky kapitolovky
Nerozluční přátelé
Rok první
Kapotilo šestá: Domove, sladká domove

Let trval asi 20 hodin. Když jsme dorazily do mého rodného města, zavolala jsem nám taxi a je navedla ho ke mě domů. Před mím domem jsme vystoupila a šly ke dveřím. Začala jsem hledat klíče, jestli je nemám náhodou u sebe, ale nechala jsem je ve škole, protože kdo by tušil že nakonec skončíme u mě doma. Nezbívalo teda nic jiného než dovnitř vlézt oknem. Jediné okno, které bylo otevřené bylo v mém pokoji. Vlezly jsme tedy dovnitř a nepotřebné věci, které jsme měli sebou jsme tam nechali a pak jsme šli hledat Venu. M "Teda, vy máte, ale velký barák. Jeden by se tu ztratil." L "Kdyby byl čas tak vám nakreslím mapu, ale ten nemáme tak se tu prosím neztraťte." L "Tak máte smůlu a asi by jsme se měli rozdělit." John "Ses snad zbláznila?" L "Aby jsme někoho našly musíme se rozdělit." M "Ale jestli se ztratíme, máš nás na svědomí." L "Jasný. Takže Mischell ty půjdeš s Jackem a já půjdu a Johnem. Mischell vmte si první patro. A mi projdem druhé patro, společně pak půjdem do sklepa." Když jsme se rozdělily já s Johnem jsem prošli skoro celý druhý patro. Za půl hodiny jsme se potkaly s Mischell a Jackem na chodech. L "Tak co našli jste něco? Mi teda ne." Jack "No mi taky ne." L "Tak to teda ještě zkusíme ve sklepě." Sešli jsme dolů a tam jsme našli Venu. Ležela tam svázaná, měla rozseklou hlavu a sedřené ruce i nohy. Mischell k ní přišla a rozřízla jí pouta. John jí pak odnesl do obýváku a položil ji na gauč. Já jsem se rozeběhla pro nějaké mokré hadry, aby jsme z ní smili krev a pro lékárničku abych jí ošetřila zranění. Když z ní ostatní smili krev tak jsme jí vydezinfikovala všechny rány a nakonec tu na hlavě jsem zašila. Hlavu jsem jí chtěla ještě obvázat, ale nenašla jsem žádné fáče tak jsem to aspoň zalepila nějakou náplastí. M "Kde ses tohle naučila.?" L "V minulé škole jsme měli každý týden jednu hodinu zdravotnictví. Takže díky tomu můžu kdykoliv někoho ošetřit. Venu, Venu musíš se probudit. Venu vtaň!" V "He? Co se stalo? Kde to jsem? A co tu děláte vy?" L ůNo jsi u mě doma a mi jsme přijely pro tebe. A taky by nás zajímalo co se dělo u tebe." V "No jezdily jsme pořád z místa na místo a nakonec jsme skončily tady. Taky jsi pamatuju, že tu byly muž se ženou a ještě malé dítě." L "Co jim udělaly a kde jsou?" V "To je moc otázek, pamatuju si jenom to že je vzaly do nějakého oranžového pokoje." L "Sestřin pokoj." Když jsem to dořekla ihnedjsem se rozeběhla do druhého patra a vtrhla k sestře do pokoje. Předtim tam nikdo nešel, protoženeměl proč. Koiho by napadlo, že by je vzal zrovna tam a teď se kvůli mé neopatrnosti něco stane. Sakra já se nenávidím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama