šepot ve tmě

20. srpna 2011 v 19:56 | Leila-CHAN |  Povídky jednorázovky
Kdyyž mi bylo 15 let, tak rodiče odjeli na 14 denní dovolenou a ja si domu mohla pozvat kamarady. Pozvala jsem Sheilu, Mischell a Erika. První no co u nás spaly Sheilu napadlo vyvolavat duchy. Na internetu jsme hledali nějaké ionformace. Našli jsme pár pravidel:
1. Vemte si nějakou kulatou svíčku (duch se nemusí zhmotnit tak může odpovídat skz ni a taky bude tma tak aby jste něco vyděly"
2. Určete si jméno toého koho chcete vyvolat
3. Zhasněte všechna světla, sedněte si do kruhu, zapalte svíčku a chytnětre se za ruce
4. Odříkejte tuto formuli: Duchu projdi branou mrtvých jsem k nám + 3x vyvolavame te a jmeno toho ducha
5. Páté a nejdůležitější pravidlo. Nezapomeňte ducha pořádně odvolat
VAROVÁNÍ:
Jestli jeden z vás opustí během vyvolávání kruh tak následky budou katastrofální!!!!!
Udělaly jsme vše podle instrukcí a zacali vyvolavat. Chtěli jsme položit pár otázek známému vrahovy Jamsovy Lutskymu. Odrikaly jsem formuli, ale nic se nestalo tak jsme to zabalyli a ani jsme ho neodvolaly. Potom jsme si ustlaly v obýváku a zapli telku. Erik dotahnul z domova nějaký horory tak jsme si jich pár pustily a jak se dalo čekat tak jsme u toho všichni usnuly. Ale v noci nás pak vzbudil výkřik. Všichni jsme se lekly odkud to bylo, ale ja je uklidnila že to bylo jen ve filmu, protože se pustil znova. Tak jsme se tomu zasmály, já vypla televizy a zas jsme usnuly. Asi za hodinu ná probudil další výkřik, ale tentokrát jsme si byly jistí, že to nebylo z televize, ale někdo tady od nás. Olavžite jsme vyletěla na nohy a utíkala rozsvítit aby jsme zjistily co se stalo. Když jsem se pak podívala směrem k ostatním viděla jsem, že má Sheila celou nho od krve. Erik jí popadl a odnesl do koupelny tam jsme smily z nohy krev a viděly jsme dlouhou řeznou ránu, kterou tam měla. Těsně nad ránou jsme to zaškrtily aby nám tu nevykrvácela. Zatím co já s erikem jsme pomáhaly Sheile, Mischell popadla telefon a snažila se dovolat do nemocnice. lae když vyťukala číslo a přiložila telefon k uchu zjistila, že je hluchý. Trochu jí to vyděsilo tak zkusila mobil, ale na tom zas neměla signál. Přiběhla k nám a řekla nám to, nás to taky vyděsilo. Pak jí, ale Erik řekl aď jde zkusit hlavní dveře, hlava mi teda nebrala proč to má udělat ale kecat jsem mu do toho nechtěla. Mischell za náma přiběhla, ale teď měla úplně jiný výraz byla ještě víc viděšená něž předtim. "Dveře jsem sice odemkla, ale vůbec nešli otevřít. Jako by je někdo držel." E "To jsem simyslel." Tak teď jsem to už vůbec nepochopila. L "Hele jak jsi to mohl tušit?"
E "No jednou mi kamarád vyprávěl, že taky takhle jednou z legrace vyvolávaly duchy a pak ho ale zapoměly odvolat a druhý den se nemohly dostat z bytu. Nevěděly proč a pak si vzpoměly, že toho ducha zapoměly odvolat tak si sedly a odvolaly ho. Pak šli znova ke dveřím a tentokrát je otevřely. Já věděl, že to nemáme dělat ale nic jsem neřekl protože by jste se mi vysmály a řikaly by ste že jsem sramb." L "H-hele a co ho teď odvolat." E "To nepůjde." L "Jakto, diť tvým kamarádum se to povedlo i druhý den." E "Já vím a v tomhle problém není. Problém je, že Sheila omdlela." M "Já bych řekla, že máme průšvih." L "To nejsi sama." E "Nedá se nic dělat, ale budeme muset počkat až se vzbudí." L "Tak jí mezitím aspoň ošetříme ty rány. Mischell prosím vytáhni z támhletý poličky lékírničku." Mischell mi podala lékárničku a já z ní vyndala desinfekci a obvazy. Ránu jsem Sheile očistila a pak jí ovázala obvazama. Pak jí Erik odnesl zpět do obýváku a uložil jí do spacáku. Pak jsme se dohodly, že budeme hlídat kdyby se něco stalo, protože by nikdo jinak neusnul. Hlídaly jsme po dvojicích. S hlídkou jsme začali já a Erik. nechali jsme rozsvíceno, protože být tu po tzmě asi bych se zbláznila. Pak jsme se s Erikem dohodly, že s hlídkou budu pokračovat já a on že bude pak po mě a bude hlídat s Mischlell. Střídaly jsme se po hodinách, kdyby to bylo po delší době asi bych to nevydržela a usnula bych už dřív. Ráno když už bylo světlo jsem nastoupila na hlídku s Erikem, ale poslala jsem ho si lehnout protože by to už bylo moc aby hlídal další hodinu a bude lepší když bude odpočatej. Kdy usnul vypařila jsem se do kuchyně a udělala nám snídani. Pak jsem je šla probudit Sheila se ale bohužel neprobudila. Pak jsem zaběhla do kuchyně pro snídani. K snídani jsme měli každý šálek horké kávy na probuzení a nějaké croassány. Pak jsme ale nevěděly co máme dělat do té doby než se Sheila vzbudí. Já jsem se mrkla ještě jednou na ten blog, ze kterého jsem čerpala ty informace, ale když jsem tu stánku zadala napsalo mi to TATO STRÁNKA NIKDY NEEXISTOVALA. Vyděsilo mě to tak co to teda bylo za stránku, jsem si jistá že to byla tahle asi 5x jsem kontrolovala jestli to mám dobře napsaný. To je divné začíná mě přepadat strach tak jsem radši chtěla jít za ostatníma, ale když jsem vstala od počíteče a koukla se ke dveřím tak tam byl nějaký stín. Okamžitě jsem začala křičet, takže Erik a Mischell okamžitě přiběhly za mnou. Našli mě schoulenou v rohu pokoje. Brečela jsem, protože jsem se hrozně bála. E "Leilo co se stalo?" L "Ch-chtěla jsem jít za-za váma, ale když jsem šla ke dveřím tak se tam oběvil nějaký stín a těsně předtím než jsem začala křičet tak mám pocit, že to něco řikal. Něco jako "Vaše kamarádka se probudí, ale už nebude jako předtím" a pak jsem zakřičela a zabehla sem do tohohle kouta. Když jste pak přišly vy tak to zmizelo. Já se bojím, ať už se Sheila probudí a pak tohle všechno skončí." E "Neboj Sheila se určitě brzo probudí. Mezitím si musíme dávat pozor." Pak jsme sešli do obýváku podívat se na Sheilu a když jsme tam přišli tak by se dalo říct že jsme tak trochu propadly panice, protože Sheila tam nebyla. Okamžitě jsme jí začali hledat. Když jsme prohledaly celej barák tak jsme se sešli znova v obýváku, ale nikdo jsme jí nenašel jako by se vypařila. Mischell propadla zoufalství a to se to dělo teprve první den. Byly to už asi 3 dny co Sheila zmizela a mi jí pořád nemohly najít. Mischell se nám podařilo uklidnit, ale bylo to těžké protože ani já s Erikem jsme na tom nebyly psychycky moc dobře. Byl už večer a začalo se stmívat, tak jsem okamžitě rozsvítila světla. Ale asi za hodinu vypadl proud, protože venku byla bouřka. Tak jsme zapálly aspoň svíčky, které jsme u nás našli. Jednu jsme však nezapálily a byla to ta se kterou jsme vyvolávaly a tu si nesmíme vyplácat, jen doufejme že zítra už proud půjde. Pak se ozvala obrovská rána. Nevěděli jsme odkud tak jsme se šly podívat. Našli jsme spadlý obraz tak jsme si trochu oddychly. Obraz jsme nechaly ležet na zemi aby nás další pád nevyděsil. Ale jakto, že spadl vždyť hřebýk se nepovolil je tak jak má být. Bylo mi to divný ale neřešila jsem to. Šly jsme zpět do obýváku. Když jsme tam přišly tak na gauči seděla Sheila. Okamžitě jsme k ní přiběhly a ptaly se kde byla tak dlouho.
S "No když jsem se vzbudila tak jsem tu byla sama a hrozně jsem se bála tak jsem se vás vydala hledat, ale nikde jsem vás nenašla. Tak jsem se vrátila sem a rozhodla se na vás počkat." M "Sheilo, ale od ty doby co jsi se probudila uběhly už 3 dny." S "To není možné vžyť jsem vás tak dlouho nehledala." L "Sheilo je pravda to co řikáš, protže já ti to nevěřím. Pamatuje te si to jak se zjevil ten stín a co mi řekla. Já bych řekla že nám Sheila lže. Tak Sheilo chci slyšet pravdu." A pak se ozval mužský hlas, ale pusou hejbala Sheila, že by jí posednul? J "Ale ty jseš bystrá, myslel jsem že už jsi na to zapoměla, ale vypadá to že ne. Tak děcka a teď budete litovat, že jste mě sem volaly. Teď zažijete peklo." A pak zmizely. Druhý den ráno jsme se probudily a šly do
kuchyně pro snídani. Když jsme přišly do kuchyně tak jsem skoro přestala dýchat. Na zdi byla Sheila. Vysela tam přidfělaná dvěm,a noži a měla rozdrásané břicho. Musela jsem od tamtaď okamžitě vypadnou jinak bych se asi zhroutila. Chvíli na to za mnou přišli Erik a Mischell. Já už měla slzy na krajíčku. Začli mě tam utěšovat, ale pak to neydržela i Mischell a začala taky brečet. Erik se snažil být v klidu, někdo musel udržet chladnou hlavu. M "Co teď budeme dělat, tohle je náš konec." E "Uklidni se Mischell, něco vymyslíme." Přes den jsme se snažily na něco přijít, ale nic nás nenapadalo. Proud během dne naštěstí naskočil. Aspoň trochu štestí. Večer jsme si šly zas do obýváku lehnout. Erik se nabýdl že si veme sám první hlídku a mi aď se trošku vyspíme. Když jsem se v noci zbudila tak jsem viděla že Erik usnul tak jsem ho aspoň přikryla dekou a začala jsem hlídat já. Když jsem se ohlídla tak jsem viděla, že se svítí v koupelně, tak jsem se tam šla podívat. Když jsem tam vešla uvděla jsem nápis na zrcadle "Ještě to nekončí, teď je na řadě další z vás." Okamžitě jsem začala kříčet, až to Erika s Mischell porbudilo. Přiběhly se kouknout co se děje a přečetly jsi co bylo napsané na zrcadle. Když jsme chtěli odejírt z koupelny tak se přede mnou a Erikem zabouchly dveře a Mischell zůstala před koupelnou úplně sama. Hrozně se bála. Pak jsme najednou slyšely hrozný víkřik a dveře od koupelny konečně povolily. Vyběhly jsme ven a rozsvítily v obýváku. Rozhlíželi jsem se kde je Mischell a pak jsem ji viděly. Ležela tam na zemi a sotva dýchala. Ještě než zemřela, řekla jen Erikovo jméno. Tohle už na mě bylo příliš a zas jsem se rozbrečela. E "Leilo uklidnise, musíš se uklidnit." L "A-ale jak během jednoho dne jsem ztratily dvě kamarádky, já to už nevydržím, chci aby to už přestalo." Pak se najednou ozvalo "Tohle nepřestane dokavaď vás všechny nezabiju" Rozbrečela jsem se ještě víc protože jsem nechtěla umřít. Erik mě pořád uklidňoval. Připadalo mi hrozně divné, že je v klidu, ale to se asi jenom přetvařuje. Ráno jsme pak Mischellino a Sheilino tělo odnesly do ložnice a tam je celé přikryly dekou. Po jejich smrti se dlouho nic nědělo až pak nastal den příjezdu mojich rodičů. Ráno jsem se probudila v koupelně. Hrozně jsem se lekla protože jsem večer usínala určitě v obýváku. Vyšla jsem ven a našla Erika jak spí na gauči. Probudila jsem ho, ale on se choval nějak divně. Byl mrzutý a hlavně mi pořád nadával. Bála jsem se ho, pak na chvíli odešel do kuchyně. Asi po 3 minutách od tamtaď vyšel s nožem a zamířil si to ke mě. E "Tady to končí, teď tě zabiju Leilo." L "Proč?" E "A usmrkánek se ptá proč. Kdyby jsi nás sem nezavolala nikdy by se tohle nestalo je to jen tvoje vina." Pak došel až ke mě a položil mi nůž na krk. Hrozně jsem se bála. Nevím pak přesně co se stalo, ale vypadalo to jako by rápasil sám se sebou. Pak odendal nůž od mého krku a bodl sám sebe do břicha a poté nůž zahodil. Svalil se na zem a ještě něco řikal. "Promiň Leilo nechtěl jsem tě tak vystrašit, ale v noci na nás ten duch zaútočil a já jsem tě rychle přenesl do koupelny. Pak jsem se vrátil do obýváku a chtěl jsem něco udělat. Byla to asi pitomost, ale potom jsem asi omdlel a pak viděl tvůj vystrašený obličej. Když jsem si uvědomil že ti držím nůž u krku tak jsem se ho snažila odtáhnout, ale nějáká cizí síla mi v tom bránila. Nakonec jsem nůž odtáhnul, ale než jsem ho stačil odhodit, cítil jsem v břichu hroznou bolest. Pak jsem si uvědomil že jsem se bodl do břicha vůbec jsem nevěděl jak tak jsem ten nůž radši zahodil. Ještě jednou se omlouvám za to že jsem tě tak vystrašil." Pak zavřel oči a přestal dýchat. Najednou jsem za sebou cítila nečí přítomnost. Když jsem se otočila za mnou byl ten duch. Přibližoval se ke mě a nejspíš měl v úmyslu mě zabít, ale jeho ruku, kterou ke mě natahoval někdo najednou zastavil. Ohlídla jsem se a nevěřila svým vlastním očím. Vedle toho ducha stál Erik, který chytnul jeho ruku a vedle něho byly Mischell a Sheila. Usmáli se na mě a pak vzaly všichni tři toho ducha a někam ho odtáhli. Po půl hodině se zas oběvily přede mnou. S "Leilo nesmíš se trálit tím co se tu stalo. Musíš se přes to přenést a jít dál." L "Je mi to moc líto." E "Leilo pozor." Pak necí ruka prozazila moje břicho. Já padla k zemi a ztratila vědomí. Pak jsem už jen stála vedle mích kamarádů. James "Tak a teď můžu v klidu odejít." L "He? co se stalo." E "Vipadá to že i ty jsi umřela." Potom se otevřely dvře od hlavního vchodu a dovnitř vstoupili mí rodiče. Jakmile mě a Erika uviděly tak mamka omdlela a taťka rychle volal do nemocnice. Policie pak prohlížela dům a hledala stopy po nějakém vrahovy a našla těla ostaních. Během týdne jsme měli pohřeb a pohřbu jsem já a ostaní zmizely.

Trošku smutnější konec no, ale to se občas stává. Doufám, že se vám povídka líbila :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama