Illegal racing V

11. září 2011 v 19:30 | Leila-CHAN |  Povídky kapitolovky
kapitola šestá: Vězení
Asi po měsíci mi přišel dopis "Ahoj, je mi moc líto, že jsi to schytala za mě, ale jsem ti moc vděčná za to co jsi pro mě udělala. Ještě nikdy jsem neměla kamaráda nebo kamarádku, který by pro mě něco takového udělal. Vždy jsem byla obklopena jen falešnými přáteli, ale to se změnilo toho dne co jsem potkala tebe. Teď jsem vyprdla na závody a začala si života konečně užívat. Někdi ti ještě napíšu. Děkuju a promiň. Mischell." Bylo hezké, že mi napsala, ale mohla udat adresu, aspoň bych si měla s kým povídat. Ale zase na druhou stranu jí chápu. Kdyby udala adresu a bachaři by si ten dopis přečetly, měla by velkej průšvih. No nic, počkám si na další dopis, třeba napíše adresu tam.

Jsou to dva měsíce od toho co mi přišel ten dopis. Čekala jsem každý den na to jestli nepříjde další. Mezitím jsem si, ale proti sobě poštvala bachaře. Furt mě obtěžovaly a dělaly mi odporné návrhy ze kterých se mi dělalo zle a když jsem odmítla tak mě vždy zmlátily. To už jsem si ale nenchala líbit a začala je taky mlátit. Každý den jsem poslala aspoň jednoho do nemocnice. Od té doby co tohle začalo se mi obloukem vyhíbaly.

Po půl roce už mě čekání přestalo bavit. Moje každodení posílání bachařů do nemocnice nepřestalo a pocítila jsem změnu. Byla jsem jiná. Když mě sem poslaly, tak jsem se snažila vyhíbat problémům, ale teď je vyhledávám. Bitka je u mě na dením pořádku a tresty jak by smet. Bachaři už neví co by se mnou dělůaly. Žádný z trestů na mě neplatil. Vysmívala jsem se jim do očí a oni z toho málem zešílely. Už začaly odpočítávat dny kdy od tamtaď konečně vypadnu. Už na mě poštvávaly vězně, aby mě trochu zklidnily, ale nic každý z nich skončil na ošetřovně a v horším případě v nemocnicy. Spoluvězně jsem šetřila, ale na bachařích jsem se vyžívala.

Po 7 měsících odpikávání mého trestu mi přišel další dopis. Myslela jsem, že je od Mischell, ale bohužel nebyl. Byl od šéfa a trenéra naráz. Šéf "Milá Leilo, rozhodli jsme se, že tě u nás nadále necháme i po té věci co jsi udělala. Hned ten den co tě propustí se u nás budeš hlásit a bude ti navrácen průkaz se zbraní. Tak se tam měj. S pozdravem Jonathan." Jasný a kdo řekl, že se budu chtít vrátit, ale možná by to špatný nebilo. Trenér "Ahoj Leilo, doufám že se tam máš dobře a že tě bachaři nenapadaj. Zítra se na tebe příjdu podívat, tak mě čekej. Zdraví tvůj milovaný trenér Daniel." Takže se na mě příjde podívat jo. Už vidím před očima jeho zklamaný víraz jakmile mě uvidí, ale co každý se mění. Já se změnila a hodně teď nikoho jen tak pláchnout nenchám.
Druhý den trenér opravdu přešel. "Čau trenére." "Ahoj Leilo, rád tě vidím. Prosím promiň mi, že jsem nepřišel nebo nenapsal dřív, ale měl jsem misi tak jsem ani nevěděl, že ses ve vězení." "To neva, docela jsem si zvikla že nikdo nepíše." "A co jak se ti tu daří a co bachaři nejsou na tebe hnusní." "No jak by jste myslel že se mi tu daří. No samozřejmě že špatně už abych byla venku. A bachaři, to by jste se měl spíš ptát jich jestli já na ně nejsem hnusná. Na mém dením pořádku je že jednoho vždy pošlu do nemocnice. Zavinily si to samy neměli si dovolovat. A vy moc dobře víte co já dokážu a dokážete si předstvit jak dopadly." "Leilo, co se to s tebou stalo. Kam zmizelo to milé děvče, které by neublížilo ani mouše." "Uteklo, protože ho už nebavilo poslouchat ty nechutné nabítky bachařů." "Jen kvůli tomu jsi se změnila." "Děláte si ze mě srandu. Vy řikáte jen, ale za všechno můžete vy. Kdyby jste tenkrát nepustil toho chlapa na náš tréning nikdy by se tohle stalo. A opovažte se říct že si za to můžu sama. Jinak jestli to řeknete tak porskočím tímhle sklem a rozbiju vám hubu." "L-Leilo." "Co došli vám slova nebo co, takovouhle ste mě snad nechtěl. Hele na tohle já nemám náladu ani čas. Ale jediný co tady za něco stojí je knihovna a tam maj parádní knížky, takže jestli mě omluvíte tak bych jednu ráda dočetla. Naschle." S úsměvem na rtech jsem odešla. Bylo zábavné vydět jeho zklamaný a zároveň vyděšený obličej. Na tohle snad nikdy nezapomenu.

Jsou dva dny před mím proputěním a já se snažím nedělat už žádné problémi. Bachaři jásaj že už konečně vypadnu a bodeď by ne, před týdnem jsem poslala posledního z nich do nemocnice. Tak se nedivím že jásaj. I mě už ani nebavilo pošílak každý den někoho do nemocnice, ale celkem dost bachařů se tu vystřídalo. Ti chudáci asi těžce nesou to, že je dosatala 17 holka do nemocnice a to několikrát.

Den mého propuštění. Když už jsem byla zaplotem tak jsem ještězamávala bachařům a co nejrychleji od tamtaď vypadla. Došla jsem domů a viděla tu spoušt co jsem tam zanechala. Ihned jsem sepustila do úklidu a bylo mi úplně jedno, že se mám hlásit u Johnyho a taky to že mě dnes pustily a já začala uklízením. Teprve večer jsem si uvědomila, že jsem se u něj měla zastavit. Tak jsem se teda převlékla a sešla do garáže za mím miláčkem, kterého jsem rok neviděla. Nasedla jsem na něj a odjela. Bylo 9 večer a John byl stále ve své kanceláři. "Ahoj Johny, dlouho jsme se neviděly." "A Leila se konečně uřáčila dostavit." "No co tak jsem zapoměla že se mám hned dostavit, přeci už je to jenom nějaká doba co jsi mi ten dopis poslal." "Ano to je a víš co mě zklamalo?" "Pčokt nechte mě hádat. To, že jste viděl zkroušený víraz mého trenéra. Víte že mě to ani nějak nevadí. No jo hold jsem se změnila. Vězení změní každého." "To máš pravdu, tak já to nebudu protahovat. Tady máš průkaz azbraň a zítra už přijď včas." "Jo jasný čau." Odešla jsem z jeho kanceláře a cestou potkala trenéra. "Čau trenére." Pozdravila jsem ze slušnosti, ale on okolo mě poršel jako tělo bez duše. Mávla jsem nad tím rukou a odjela jsem domů tam jsem se svalila do mé pohodlné postílky a usnula jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 12. září 2011 v 13:09 | Reagovat

je to vážně skvělé :) jsem napnutá jak kecky a těším se na další část :) jinak doufám, že Leila se zase změní k lepšímu a její chování bude lepší jako dřív :D:D:D:D

2 El El | 17. září 2011 v 17:42 | Reagovat

Já se ani nedivím že se Leila změnila. Tohle by změnilo každého. Ale taky doufám že se zase trochu uklidni a bude jako dřív, ale klidně to může chvilku počkat aspoň si užijeme té nabroušené leily.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama