Illegal racing VII

14. září 2011 v 19:20 | Leila-CHAN |  Povídky kapitolovky
Takže tohle je závěrečná kapitola Illegall racing, doufám že se vám tato povídka líbila. :)

kapitola osmá: Štastný konec
Bohužel jsme to nestihly všas. Před organizaci jsme přijely akorát když už byly ve dveřích budovy. Měla jsem chuť do něčeho třísknout, ale neudělala jsem to. Nakonec jsme od tamtaď s Lukem odjely. Chtěla jsem jet aspoň domů, ale tam jsem taky emohla, protože to je první místo kde by mě mohly hledat. Luke mě zavedl do nějakého úkrytu za městem a pak odjel pryč aby nebylko podezřelé, že nikde neni. Musel aspoň jěště chvíli zůstat na jejich straně.

Když už to byl týden a on se nevrátil, přišlo mi to podezřelé. Tak jsem nasedla na motorku a jela se kouknout k němu domů, ale tam jsem ho nenašla, tak jsem to zkusila v přestrojení do organizace. Naštěstí mě nikdo nepoznal, ale dozvěděla jsem se, že Luke je v cele předběžného zadření, prý pomáhal jedomu zločinci. To mě naštvalo, ale odešla jsem pro teď. Večer jsem se tam vrátila, ale to už jsem nešla dveřmy, ale oknem a přímo do Jonathanovy kanceláře. Přišla jsem potichu k němu přiložila mu pistoly k hlavě. "Ahoj Leilo, čekal jsem na tebe." "Co sakra chceš Jonathane, proč mě měli přetím odvézt taky. Řekl si, že když jí najdu a nechám jízadržet tak mě necháš na svobodě." O Lukem jsem radši nemluvila, chtěla jsem aby ho uznaly za neviného. "No plán se změnil ti nahoře tě chtějí za mřížemi." "Já věděla, že tě mám zabít hned a ne potom co byc se vrátila." Jakmile jsem to, ale dořekla vtrhlo dovnitř několik mužů spolu s trenérem a tím uchlem z vězení. Neváhala jsem ani chvilku, rozeběhla jsem se k oknu a skočila z něj. Bylo to jen druhé patro a dolepod ním byl trávník, takže jsem více méně padala do měkkého. Venku se za mnou rozeběhlo několik strážců, ale já nasedla rychle na motorku a odjela. Zkusila jsem jet domů a naštěstí tam nikdo nehlídal. Už radši vzdaly. Byla jsem tam asi hodinu a vzala jsi nějaké věci. Pak jsem jela zpět do úkrytu a tam už na mě čekal Luke. "Kde si byla?" "Byla jsem te hledat. Pry si byl v cele předběžného zadržení a já se o tebe hrozně bála." Přistoupila jsem k němu a silně ho objala. "O mě se bát nemusíš, sice je pravda, že jsem si tam pár dní pobyl, ale už jsem tady tak je to v pořádku ne." "Ano to je, ale teď hlavně musíme přijít na způsob jak Mischell dostat z vězení. Ona totiž dostane tak nejmíň dvacet let."

Po několika dnech přinesl Luke plánek věznike ve které Mischell byla a zjistil i přesnou celu. Plán jsme vymysleli teď ho jenom zrealizovat.

Po několika dnech jsme vyrazily. Jeli jsme na motorká to je jasné. Přijely jsme k věznici a podle plánu dovnitř půjdu jenom já, kdyby nás náhodou chytli. Vylezla jsem na horní část plotu a odstříhala ostnatý drát co tam byl, pak jsem seskočila dolů. Našla jsem vchod do šachty a vlezla do ní. Přilezla jsem až k její cele, vypada to že jsem přišla akorát. "Dej z ní ty ruce pryč ty slizká obludo." Lekl se a ihned otočil, ale než ztihl cokoliv říct tak dostal taklovou ránu, že už byl schopen jen padnout na zem. Mischell byla celkem vyděšená nejen z toho co jí chtěl udělt ten hnusnej slizoun, ale taky z toho co tu dělám. "Leilo, co tu děláš." "Přišla jsem tě odsud dostat. Uvědomila jsem si, že jsem udělala chybu když jsem tě nechala sebrat. Můžeš mi to prosím odpustit?" "Ale to víš že jo. Právě jsi mě zachránila od tohohle ubožáka." "Děkuju a teď jdem." Z kapsy jsem vytáhla sponku a odmekla mříže, z cely to šlo hladce. Když jsme šli, ale okolo místnost s bachaři, jeden jsi nás všiml a ihned spustil poplach. My jsme od tamtaď rychle vyběhly, ale vyhíbaly se osvětlení. To aby nás jen tak nezaměřily. Ale ořece jenom jse jim to povedlo a mě ztrefily do levé ruky kulkou. "Sakra od kdy tu používaj ostrý." "Od té doby co jsi tu byla ty." "Tak to už chápu." Běžely jsme k místu kde jsem předtim přelejzala dobnitř. Za Mischeliný pomoci jsem se dostala přez plot, ale bylo to těsně, protože hned za námi byly bachaři. Mischell nasedla na mou motorku a já si nasedla k Lukemu. Odjeli jsme od tamtaď co nejrychleji sme mohly.

Když už jsme byly v úkrytu, tak mi Luke s Mischell vyndaly kulku a ošetřily ránu. "Leilo." "Ano Mischell." "Já bych se ti chtěla omluvit." "A za co to já tě nechala poslat do vězení." "No jo, ale tam jsem už od začátku měla bejt já. Takže promiň." "Hele já jsem prostě nemohla dopustit, že by jsi byla mou vinou ve vězení a i kdyby tě tenkrát chytli tak bych tě od tamtuď co nejrychleji dostala." "Děkuju. A co bude teď." "No nedávno jsem se nabourala do účtu organizace a vybrala z něj nemalou částku, takže letíme pryč. Někam daleko odsud." "Hele děvčata a co já mě nikdo nepoděkuje." Ozvalo se za námi. "Ale to víš, že ne" Odpověla jsem mu a začala se smát a Mischell se přidala. Našpulil pusu a chtěl odejít, ale já jsem vstala, přitáhla si ho k sobě a dala mu polibek na usmířenou. "Dobře, omluva se přijímá." "Samozřejmě že jsme ti obě moc vděčné. Nebýt tebe tak bych ten plán nejspíš nikdy nezrealizovala. Ale teď není čas na kecání, jeď rychle domů a zůstaň tam do rána. Ráno si zbal nějaké věci a dopoledne odlítáme." "Ty mě chceš sebou?." "Samozřejmě, že chci. Miluju tě a chci být s tebou. Takže teď se rozhodni ty, ale já se vsadím že hned zítra jak by jsi se oběvil v organizaci by tě zavřeli a to bych nechtěla." "Tak tedy dobrá, zítra sem tu, tak zatím ahoj holky." Když odešel šla jsem si zbalit i já. Mischell neměla co tak na mě jenom koukala. Celou noc jsme pak nespaly, protože jsme vybíraly kam poletíme. Nakonec jsme vybrali Dánsko.

Ráno za námi přijel Luke s jedním kufrem a vyrazily jsme na letiště. V půli cesty jsme se zbavily motorek a najali si taxi. Na letišti jsme prošli bez jakéhokoliv podezření. Měli jsme totiž falešné pasy, které jsem nechala vyrobit ještě před tím něž jsme šly pro Mischell. Nasedly jsme do letadla a odletěly. V Dánsku bylo krásně a hlavně nikdy by je nenapadlo že budem zrovna tady. V Dánsku jsme začali úplně nová život. Najali jsme si jednu vilku. Vybrali jsme takovou, aby jsme se tam vešly všichni tři. Já jsem si po nějáke době Lukeho vzala a Mischell si našla přítele. Nikdo nevěděl o naší minulosti a tím jsme si začali novou budoucnost.

Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 15. září 2011 v 8:53 | Reagovat

pěkné, fakt je to úžasné a jsem ráda, za tak krásný a šťastný konec :)

2 El El | 17. září 2011 v 18:01 | Reagovat

Nádherný konec , všichni si zasloužili začít nový život. povedlo se ti to. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama