Děvčata znovu na scéně

18. listopadu 2011 v 22:47 | Leila-CHAN |  Povídky kapitolovky
Tahle povídka je pokračování kapitolovky Illegal racing. Takhle povídka mě tak bavila psát takže jsem prosstě neodolala něco k tomu připsat.

Kapitola první: Holky to znovu rozjíždějí
O 5 let později:
Je to už několik let co jsme se skryly. Já jsem začal učit taekwondo a biologi na jedné střední škole a Mischell si zařídila svou opravnu aut a motorek. Luke taky učí, má na starosti tělocvik a počítače. Sedím v kabinetě s milou koleginí jménem Cornelii, učí matiku a fyziku. je o 3 roky, tudíž je jí 23.

"Hele Leilo, co bys řekla na to kdyby jsme si někam vyjely. Já, ty Luke a Linus." "To je bezva nápad. Takže připrav motorky a kdy a kam vyrážíme." "Linus zarezervoval jednu chatku hodně daleko odsus. A jelo by se na týden, počínaje příštím pondělím. Takže si to sjednejte s ředitele." "Mischell, příští týden jsou prázdniny." "Aha, tím líp. Takže se sejdeme zítra u mě a dohodnem se kudy pojedem a co sebout. Tak zatím." Položila jsem telefon a Cornelii mě sjela zvědavým pohledem. Usmála jsem se. "Hele Cornelii máš motorku?" "Ne na to dvoukolý monstrm bych v životě nevlezla." "Aha, tak nic. Právě mě napadlo, že by jsi mohla jet s námi, ale motorka je základ. Tak promiň." "Ne v poho. A kam vlastně jedete.?" "Já ani sama nevím. Zítra mi kamarádka podá veškěté informace." "Aha. Tak si to tam hlavně užijte." "Moc děkuju. Hel já mizím, je pátek odpoledne a já tu už nemíním tvrdnout. Ahoj." Rozloučila jsem se s ní. "Moment, něco jsi tu nechala." "No vidíš na telefon bych zapoměla. No jo pátek odpoledne, už mi to nemyslí děkuju. ahoj." Vyběhla jsem s kabinetu a běžela směrem k tělocvičně. Luke zrovna končil s kroužkem. Hvízdla jsem na něj a přiběhla k němu. "Miláčku na příští týden si nic neplánuj ano." "Ano já už vím, před chvíli mi to volal Linus." "Aha. No půjdem domů ne." "Ano už toho mám plný zuby. Takže děcka, uvidíme se až za týden, koukejte pořádně trénovat jinak ten pohár nevyhrajem." Zařval na ně a odešly jsme. Nasedly jsme na mou motorku a odjely. Když už jsme přijížděly k našemu domu, tam stálo policejní auto. Zastavily jsme a jeden chlap k nám přišel. Sakra odkud já ho jenom znám? Sundala jsem si helmu "Dobrý den pane, co potřebujete?" "Jste Leila Maniu." "Ano, proč se ptáte?" "Máme tady někoho, kdo tvrdí, že se jmenujete jinak a trvá na tom aby jsme vás prověřily." "A kdo ten někdo je?" "To bohužel nemohu říct. Pojďte prosím se mnou v klidu na stanici a tam to vyřešíme." "Tak dobrá." Dala jsem Lukemu pusu a přitom mu do ucha zešeptala "Řekni to Mischell a buďte dištak připraveni utéct, kdyby něco zjistily." Pak jsem přešla do policejního auta a už jsem se vezla na jejich stanici. Hrozně jsem se bála, že příjdou na mé skutečné jméno a na mou minulost. Dojely jsme na stanici a tam přede mě hodily spis se jménem Leila Migui. Zděsila jsem se a v duchu panikařila, protože to jméno co bylo na tom spisu bvylo mé skutečné jméno. "Buď míte někde jinde své dvojče nebo jste to vy a radím vám, řečkně te nám pravdu. Jinak jsem zavoláme někoho kdo z tebe ty informace dostane." Pod stolem jsem mezitím jeho žvatláním vytáhla telefon a po slepu napsala SMS Mischell "Koukejte odsud okamžitě vypadnou. Nevím jestli ví i o vás, ale vyhrožují, že na mě pošlou profesionála a ten ze mě všechno dostane, takže nasedněte na motorku a alou pryč z města, já se odsud nějak dostanu. Sejdeme se na dohodnutém místě." "Hmm, tak si zavolejte profesionála, ale ze mě absolutně nic nedostanete!" "Nezahrávejsi se mnou děvče." "A vy máte být jako zlý polda??? Jestli ano tak máte na čem zapracovat, protože já se vás nebojím. A vsadím se, že žádného specialistu nemáte, jinak už by tu dávno byl." Tomu chlápkovy pěkně zrudnul obličej a vypadalo to, že každou chvíli vybouchne. V duchu jsem se smála. Zrudnul vztaky ještě víc když se úsměv oběvil i na mém obličeji. "Si ze mě budeš dělat srandu jo? Počkej tu chvíli já du pro Johna." Nejspíš jsem úplně zbledla, protože jsem nejspíš věděla koho přivede. "Ahoj Leilo, tak jak se ti vede. Dlouho jsme se neviděly." V tu chvíli když jsem slyšela ten hlas, přejel mi mráz po zádech. "Výš jak jsi mi to tenkrát s tou Mischell a s Lukem zavařila. Vyhodily mě z mého místa a já musel jít pryč a začínat od znova. Ale teď mám možnost vás všechny pochytat a získat své staré místo." "Promiň Johne, ale tohle ti neprode, nás nikdy nechytíš." "Omil, tebe už mám." "Ano, ale na jak dlouho." Usmála jsem se na něj, vytáhla z kapsy pepřák a nastříkala mu ho do očí. Vyběhla jsem ven z místnosti a co nejrychleji probějhla stanicí. Než se stihly poldové vzpamatovat seděla jsem už venku na své motorce a ujížděla pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Snooki Snooki | Web | 18. listopadu 2011 v 22:52 | Reagovat

Ahoj, prosímtě, soutěžím o Vánoční dárek pro svého přítele. Bohužel na něj nejsem schopná ušetřit, jelikož chodím ještě do školy. Pomůžeš mi prosím? Stačí kliknout na tento odkaz! Moc mi tím pomůžeš, tak ti moc děkuju!
http://vanocni.datart.cz/nikola-holanova-si-preje-led-televize-lg (pod obrázkem stromečku dej tlačítko "darujte ozdobu" - uplně vlevo)
PS: Pokud by jsi potřeboval/a někde zahlasovat, stačí se ozvat!

2 Jane Jane | Web | 18. listopadu 2011 v 23:01 | Reagovat

tak to je bezvadné, už se těším na další pokráčko, je to hned od začátku hned pěkně napínavé :) prostě senzace :)

tak to se máš, to já se v pondělí jdu zeptat na práci, i když to bude neplacená práce, ale aspoň budu mezi lidmi a ne doma zalezlá :D:D:D

3 El El | E-mail | 21. listopadu 2011 v 11:41 | Reagovat

/žasný to konec. Pěkně jim zdrhla :-D

4 El El | E-mail | 21. listopadu 2011 v 11:42 | Reagovat

joj to mělo být úžasný. měla jsem menší překlep  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama