Charlliho andílci IV

28. prosince 2011 v 19:12 | Leila |  Povídky kapitolovky
část čtvrtá: Byla to jen past!

Dosedl mu na ruku překrásný jestřáb a Naruto si přečetl vzkaz od své ženy. "Ten prachant." Vyřval do lesa. "Naruto co tady děláš." Uslyšel hlas svého kamaráda Sasukeho. "Hledám Mischell, včéra ji někdo unesl. A je dost možné, že v tom má prsty Orochimaru." "Nedaloko odsud je jeho úkryt, tak se připrav." "Dobře." Vtrhly dovnitř, ale nic tam nenašly, tedy kroměmalého vzkazu. "Těsně vedlo Uzumaki a Uchiho. Hledáte oba na špatném místě. Jo a Sasuke-kun, teď být tebou bych si nedělal starost o dceru Naruta, ale spíš o tu vlastní." "Byla to psat Naruto.!!!!" "Musíš se okamžitě vrátit do vesnice. Já se pokusím najít Mischell. Ale pospěš si Sasuke." Sasuke vyběhl ven a už si to mířil zpět do vesnice.


Hinata-san je strašně milá, ale já tu nemohu jen tak sebět a nic neděl. Zvášť když moji kamarádku unesl ten slizký had Orochimaru. Dopila jsem poslední doušek čaje a poděkovala. Pak
jsem vyběhla z jejího domu a pelášila si to k bráně, která vede z vesnice ven. Byla jsem teprv kousek za vesnicí a předemnou se oběvil člověk, tedy jestli on se dá považovat za člověka, kterého jsem zrovna hledala. "Orochimaru!"
"Áá Leila-chan, tebe právě hledám." "To je, ale náhoda, já hledám zas tebe. Kde je Mischell a můj táta?" "O tvim tátovi nic nevím, ale Mischell to je něco jiného." "Ty parchante. Vopovvaž se jí něco udělat!!!" "To záleži na tobě. Jestli se mnou půjdeš dobrovolně nic se jí nestane, ale když to půjde po zlém, nikdo neví co Kabuto s ní udělá, když mi skřivíš jen jediný vlas." "Dobře, půjdu dobrovolně." "Následuj mě." Rozeběhl se směrem od Konohy a já ho jako pejsek poslušně následovala, ale nejsem tak blbá, abych o sobě nedala vědět. Když byl otočenej napsala jsem malý vzkaz a přivolala malou ninja kočku tak aby to neviděl. Dala jsem ji vzkaz a poslala ji za tátou. Vždycky ho najde, i kdyby byl míle daleko. Za sebou jsem nechavála znatatelné stopy. Dorazily jsme do jeho skrýše a vešly dovnitř. Mischell tam ležela v bezvědomí a nad ní se skláněl Kabuto. Nejspíš si myslel, že budu klást odpor a uř si připravil sovje nádobíčko. "Kabuto, můžeš to zas uklidit. Leila-chan se vůbec nebránila." "Achjo. Vždycky skazí tu největší srandu." Zamručl. Vzala jsem kunai a hodila ho po něm. Proletěl mu těsně kolem hlavy. "Leila-kun, nedělejte blbosti, nebo vaše kamrádka příjde k úrazu." "Ty by jsi ji nestohl udělat ani škrábanec na tváři. protože bych tě předtím zabila Kabuto.!" "Tady si někdo hodně věří." V tu chvíli jsem stála za ním a pod krkem mu držela kunai. "Ano doopravdy si věřím.!" "Diť už to uklízim, tak se nečil." "Leilo, pojď za mnou. Ukážu ti kde budeš ten rok bydlet, než nastane čas vyměnit tělo." Šla jsem za ním, ale zarazil mě slabý chraplaví hlásek. "Sakra Leilo, snad to nevzdáš takhle brzo." "To si piš, že ne. Mangekyo sharingan. A teď už neutečeš Orochimaru." "Takhle slabé genjutsu na mě neplatí." Prolomil moje genjutsu jako by nic a odhodil mě k protější zdi. V tu chvíli někdo vyrazil ve skále vchod. "Tati." Špitla Mischell. Spadla jsem na zem a podívala se k díře. Doopravdy tam stál Hokage. Byl celej pokrytej Kyubiho pláštěm. Měl pouze dva ocasy ale jakmile uviděl svou dceru bezvládně opřenou o zeď se silně krvácejícím ramenem, začal běsnit ještě víc. Narosli mu další dva ocasy a zaměřil se na Orochimara. Nebyl schopen Narutovy stíhat a proto během chviličky bylo po něm. Kabuto někam hned zmizel, posera jeden. Pohnula jsem se ale strašně to zabolelo, tak jsem zůstala sedět. Zpozoroval mě a pomalu se přibližoval. Problikl černý stín a předemnou byl táta. "Naruto, to stačí uklidni se!" Křiknul na něj ale nic. Máchnul ocasem a táta letěl ke mě. Sykl bolestí. Seděl vedle mě. Naruto se pořád přibližoval, táta mě objal a schoval výhled ve svém hrudníku. "Né, nedělej to" Zavolal. Koukla jsem se a až těď zjistila, že to nebylo na Naruta, nýbrž na mou kamarádku, která se vrávoravě postavila. Přemístila se mězi nás a jejího otce. Chvilku nic nedělala a pak najednou. Spadla na kolena a objala svého otce. Držela se mu okolo krku pouze silou vůle. Plášť kyuubiho jí dělala silné popáleniny ale stejnak se nepuštěla. "Tati to stačí, nedělej to prosím. Udědej to pro mě prosím, přestaň" Šeptala mu slovíčka do ucha. Měnil se zpět. Když se proměnil uplně, spadla mu do náručí. Silně krvácela snad všude. "Proboha co jsem to udělal!" Zavřískl a zmizeli. Podepřela jsem tátu a pomalu se dostaly do vesnice. Jak jsem tušila Hokage se přemístil přímo do vesnice a Mischell předal mé mamce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama