Charlliho andílci IX

31. prosince 2011 v 11:10 | Leila |  Povídky kapitolovky
část devátá: No tak už se probuďte

Sedla jsem si na protější laličku a najednou se mi začínaly zavírat oči. Nakonec se zavřela a už neotevřely. Ponořila jsem se do říše snů. Ve snu jsem viděla Mischell. Stála tam a nic nedělala. Pak se místo ní oběvila Kyubi. "Vidíš co jsi udělala, teď kvůli tobě umírá. Je to jen a jen tvoje chyba." Takhle mi to tam celou dobu vyčítal, až už jsem z toho byla na prášky a konečně se probudila. Byla jsem doma ve svém pokoji. Vyběhla jsem z něj a vlítla do kuchyně. Byla tam máma a já já doslova skočila kolem krku. "Mami, jsem ráda že jsem zas doma." "To já taky dceruško." "Mami, jak je jim." "Díky tobě a tvé kamrádce bude táta v pořádku, už se jen musí probudit." "A Mischell?" "O ni se taky bít nemusíš. Zlomeniny se hojí dobře, no řekla bych ale že až moc rychle." "To je u ní normální. Vždy se hojila rychle." "Ale ještě se neprobudila." "A můžu za nima jít.?" "To výš, že jo." "A ještě něco mami." "Copak holčičko." "Jak to snáší bráška Naruto." "No Itachi mu celou noc domlouval a nakonec i on uznal, že to není tvoje chyba." "Takže už je v pořádku, to jsem ráda. Tak zatím mami." Vyběhla jsem ven a těsně před brankou jsem se srazila s Makym. "Koukám, že máš na spěch." "Promiň." Vstaly jsme. "Spěchám do nemocnice. Máma neví, že jsem použila na tátu genjutsu. Takže musím ještě něco udělat." Doběhly jsme do nemocnice a já šla hned za tátou na pokoj. Maky se šel kouknout za Tsukim, protože byl pořád u Mischell, tak ho chtěl nějak dostat domů aby si odpočinul. Vešla jsem do pokoje a u tátovi postele seděl Hokage. "Dobrý den." "Ahoj Leilo, přišla jsi se podívat za tátou." "Ano." "Tak tě tu nechám o samotě." "To je dobré, já jen něco udělám a půjdu se kouknout za Mischell." Přušla jsem k tátovi a dva prsty položila na jeho čelo. "Co to děláš." Zeptal se Hokage. "Použila jsem na tátu jedno hnusné genjutsu. Jestli si pamatujete jak dopadl táta po střetu se svým bratrem když jste byly genini. Tak přesně to jsem použila." "Aha." Pořádně jsem se musela soustředit. "Uvolnit." Tátovi se očividně udělalo líp. Zamžoural očima a otevřel je. "Naruto? Leilo? Počkat, nebyly jsme náhodou." "Tati teď musíš odpočívat. Jěště si nějakou dobu poležíš." "Sasuke, koukám že z tvé dcery bude opravdu dobrý shinobi." "To neříkejte Hokage-sama. Dobrý shinobi by neublížil své rodině ani přátelům." Sklopila jsem hlavu. "Dcerko, ale i ten nejlepší shinobi může udělat nějakou chybu. Ale tohle nebyla chyba. Nemůžeš za to, že ti Orochimaru zapečetil vzpomínky a žes nás považovala za nepřátele když ti navykládal bůh ví co." Usmála jsem se na tátu a opatrně ho objala. "Tati, jako lékařský ninja co tě ošetřoval aby jsi zůstal ještě nejmíň týden v posteli." Pak jsem se vydala ke dveřím a odešla za Mischell. V jejím pokoji momentálně nikdo nebyl. Tak se ji aspoň budu moct podívat na rány. Zapla jsem sharingan, protže s ním to bude lepší. Dobrý, žebra už má pevně srostlá a i ostatní poranění vypadají dobře. Pak jsem si sedla vedle ní a koukala z okna. Nevěděla jsem co mám dělat. Chtěla jsem se jí zeptat na radz, ale nemohla jsem když spí. Seděla jsem tam až do večera. Nakonec jsem tam i usla. Zase jsem viděla Kyubi. Něco na mě ta liška volala. Neslyšela jsem jí, tak jsem se za ní rozebhla. Pak jsem slyšela. "Koukej se okamžitě probudit, jinak umře.!!!" To mě vytrhlo ze spánku. Podívala jsem se na Mischell a ta sotva dýchala. Zapla jsem sharingan a začala hledat příčinu. Pak jsem vytáhla z kapsy kunai. "Mischell promiň, ale když to neudělám umřeš." Do plic se jí zabodl jeden úlomek z žebra a já ho musela okamžitě vindat, na pochyby nebyl čas. Vzala jsem kunai a rozřízla kůži u pravé plíce a ruku jsem strčila dovnitř. Já vím, asi je to trošku nechutný, ale nemůžu dopustit aby umřela. Moje levá ruka byla připravená na to aby jí začala léčit hned jak vytáhnu ten úlomek. Nahmatal jsem ho a rychle vytahla a okamžitě jí začala léčit. V tu chvíli dovnitř vešel Tsuki. Uviděl mou zakrvácenou ruku a jak v ní neco držím a je to taky od krve. Začal volat o pomoc a pak se rozeběhl proti mě. "Idiote, neřvi tak. To ce držím v pravé ruce, je úlomek kosti, který se jí zabodl do plíce a levou rukou jí právě ošetřuju ránu. Takže jestli na mě zaútočíš, podepíšeš jí ortel smrti." Ukázala jsem mu úlomek kosti a on se zarazil. "Pro-promiň. Já myslel, že...." "Že jsem pořád na Orochimarově straně. Ani se nedivim. Když jsem ji takhle zřídila a teď mě vidíš s rukou od krve v níž něco je a druhou rukou, kterou bych ji mohla dorazit." "Vážně mi to promiň." "Hele, to je dobrý ale rozežeň ty lidi před pokojem. Asi si je vylekal, když si zavolal o pomoc." "J-jo." Její rána se teměř zacelila i bez mé pomoci. Sedla jsem si zpět na židly a rychle oddechovala.

Mischelliino nitro
Seděla jsem na koberci. schoulená mezi Kyuubiho přednímaa nohama. Plakala jsem. Věděla jsem že už druhý boj s osudem nezvládnu, ale stejnak. Nechtělo se mi umřit. Kyuubi ke mě tiskl obrovskou hlavu a vrněl jako kotě. Snažil se mě uklidnit. Ani jemu se nelíbilo že umřeme. Koukla jsem se mu do tváře. "Myslíš že bych mohla dát zbohem alespoň Leile." Zamyslel se a kývl zavřel oči a hluboce se soustředil. Když znovu otevřel oči vypadal strašně vyčerpaně. Lehl si na zem a zavřel oči, odpočíval. Předemnou se objevila Leila. Byla zády ke mě. Setřela jsem si slzy a stoupla si. Zavolala jsem její jméno. Okamžitě se otočila. Běžela ke mě a objala mě tak silně jako bych se měla během chvíle rozplynout. Pustila mě a kousek odstoupila. Rozhlédla se kolem. "Mischell kde to jsme." "Uvnitř mého podvědomí." Kyuubi se zavrtěl a a vydal divný chraplavý zvuk. Ona se jen ohlídla přezemě a zděsila se. "On...On je venku?" Snažila se za mě schovat když Kyuubi otevřel oči a naklonil se k nám. "Leilo, on nikdy nebyl zavřený a nečil se jediný kdo tu je nebezpeečný jseš ty, když mě takhle mačkáš. A ty" ukázala jsem prstem na Kyuubiho. "Zase si lehni, akorát jí děsíš. Přiblížil se a já ho podrbala na líci, a on spokojeně zavrněl. Poslechl a znovu si lehl na místo ale teď měl vztyčenou hlavu, a vše pozoroval. "Leilo chtěla jsem tě naposledy vidět a rozloučit se. Už se nahoru nevrátím" Chtěla mi vraszit facku ale její ruku jsem chytla. "Ne, ty musíš bojovat. Odejdeš se mnou. Ty prostě musíš, nemůžeš jen tak umřít!". Spustily se jí slzy, to jsem nechtěla. "Notak Leilo nebreč. Řekni rodičům že jé mám ráda.A Tsukimu vzkaž že ho nepřestanu milovat." Objala jsem jí naposledy. Kyuubi se promněnil do své lidské podoby a zval mě za rameno. Vzhlédla jsem k němu. Byl teď o tři hlavy vyšší než já. Svaly všude kam oko dohléhlo. "Mischell, je čas." Kývla jsem a on mě vzal za ruku. Začaly jsme se rozplývat. "Leilo nezapomeň na mě." A byly jsme pryč. Když jsem znovu otevčela oči, stála jsem na krásném palouku. Ny sobě jsem měla bílé kimono svázané modrou stuhou. Zavolal mě Kyuubi. Přišla jsem pomalu k němu. Měl nasobě černé kimono s rubými květy, na hrudi rozhalené a uvázané rudou stuhou. Sedli jsme si k malému jezírku já se opřela o jeho hruď a přivřela oči. Ona prsty rozčeřil hladinu a naní se objevil obraz. Táta práve spal na svém stole v kanceláři mezi stohy papírů. Máma seděla doma a pozorovala ptáčky na zahradě.
Zpět u Leily
Když jsem otevřela oči Mischell nedýchala. "Sakra pomozte mi někdo!" Rozkřikla jsem se na celou nemocnici. Přiběhlo několik doktorů. Pomáhalimi jí oživovat ale nedařilo se. Ve dveřích stál Tsuki a vše s hrůzou pozoroval. Jeden z doktorů zakroutil hlavou a konstatovali její smrt. Začali mi týct slzy. Najednou její tělo začalo trošku zářit a po chvilce se roztříštio na hromadu okvětních lístků Kamélie. Kvýtky vylítly oknem ven a mířily k nebesům. Jediné co na posteli zbylo bylo její kimono a šikmo přes postel její katana. Vzala jsem jí do ruky a odcházela pryč. Ve dveřích mě málem srazil Tsuki. Klekl si k postely, rozbrečel se začal hystericky vřískat a stále mačkal její kimono, pevně sevřené v rukách u obličeje. Rozešla jsem se zatátou. Jedině on mi může poradit. Ale když jsem došla do jeho pokoje hned za dveřmi jsem se sesypala. Sklouzla jsem se po zdi a neschopná se uklidnit jsem stále brečela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kami Kami | E-mail | Web | 2. ledna 2012 v 18:34 | Reagovat

Ahoj, máte u mě průkaz do anime fan-clubu, omlouvám se, že to tak trvalo :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama