Charlliho andílci VII

29. prosince 2011 v 20:16 | Leila |  Povídky kapitolovky
část sedmá: Našli jsme ji

Vešly dovnitř a Orochimatu tam na ně už čekal. Vypadal jinak. Měl ženské tělo a dlohé vlasy si zrovna dával do culiku. "Sasuke-kun, Mischell-chan, znovu se setkáváme. Přišly jste pozdě. Teď její tělo patří mě." A divně se ušklíbl. Můj táta začal zuřit. Vyvolal mangekyou sharingan a chtěl zaútočit, ale ta holka s blond vlasy ho zastavila. Měla dost divnou čakru a kdo to vlastně vůbec je? "Chceš se mi pomstít Sasuke-kun, tak pojď už se těším až vyzkouším její sharingan a co jen sharingan, spíš až vyzkouším její mangekyou." Táta se zarazil. "Pane Sasuke, vaše dcera doopravdy ovládala druhý stupeň sharinganu, ale věděla jsem to jenom já." Vylezla jsem ze svého úkrytu "Proč o mě mluvíte v minulém čase." Orochimaru na mě vyvalil oči. "Překvapení Orochimaru, to sis vážně myslel, že bych ti nechala své tělo." "Ale kdo teda pak." "Mmmmm, myslim že se jmenovala Guren. Chtěla být tvým tělem, tak jsem jí to umožnila. Použila jsem na ní tak perfektní Henge, že to zkopírovalo i mou čakru, takže nebyl poznat rozdíl." Pak má ruka proklála Orochimarovo tělo a on už konečně umřel. Pak jsem se otočila k otci a té dívce a oba vypadali štastně. "Moc šťastně se netvařte, vy půjdete hned za ním." Přivolala jsem Onixe. "Zdravím Leilo. Koukám, že Orochimaru na vše konečně doplatil. Kdo byl ten dobrák a udělal to." Pak se kouknul na mou ruku, která byla celá od krve. "Leilo, koukám že tvé srdce je chladné skrz na skrz." Usmála jsem se. Ta bloncka pak začala něco říkat, posloucht jsem jí začala až za cvhíli. "...... děláš srandu blbej hade. To není možný, aby ona byla chladná jako kus ledu. Jen díky jejímu laskavému srdci se ani nemohla dostat k ANBU jednotkám. " "Hele bloncko, za prvý neurážej Onixe a za druhý, kdo vlastně jsi?" Ona vykulila oči a tak trošku zalapala po dechu, jako kdyby jí někdo praštil do zad. "To jsem já Mischell. Ty si mě nepamatuješ?" Nahrnuly se jí slzy do očí. "Ne, kdybych znala nějakýho takovýhleho prcka, určitě bych si ho pamatovala." Slzy vystřídal vztek. "Kolikrát jsem ti řikala aby jsi mi tak neříkala." Její čakra se změnila. Byla teď hrůznější. "Mě ta tvoje divná čakra nevystraší." Pak jsem se přemístila těsně před ně a odkopla je od sebe. Táta i Mischell letěly každy opačným směrem. "Slaboši. Jestli chcete přežít tenhle souboj, nesmíte se držet zpátky." Šla jsem nejdřív po tý malý bloncce co si řikala Mischell. Poslechla mou radu a začala se bránit, ale po té co mi začal pomáhat Onix byla ztracena. Nahromadila jsem spoustu čakry do nohy a kopla ji do žepber, až bylo slyšet křupnutí. Ona vyplivla krev a svalila se na zem. "Tati, připrav se." "Koukám, že tě Orochimaru naučil jak pořádně kontrolovat svou čakru. Ale takhle si svoji kamarádku, která ti kdykoliv pomáhala a tď už tě několik měsíců usilovně hledala." "Já tu holku neznám! Tak jak mám cítit výčitky za to co jsem jí udělala. Žije, ale moc času ji nezbývá. Jestli jí chceš zachránit, budeš mě muset zabít Tati." Moje konbinované taijutsu s Onixem bylo protě úžasné. Otec mě nemohl absolutně stíhat. Nakonec jsem ho zřídila tak, že se sotva hejbal a pak jsem ho pohltila do mého genjutsu. Tím, že byl už hodně slabej mu lehce podlehl. Zatáhla jsem ho do svého světa a tam ho mučila několik dní i když ve skutečnosti uběhlo asi pět minut. Pustila jsem ho z něj a on upadl do hlubokého bezvědomí. Bůh ví, jestli se z něj někdy probudí. Byla jsem na odchodu, když v tu chvíli mi tělem projela šílená bolest. "Kabuto ty parchante." Kunai jsem měla sice zabodnutý v noze, ale byl v přesně v nejcitlivějším nervu v celým těle a vsadím se, že byl namočenej v jedu. "Tenhle jed by tě měl do 4 dnů zabít. To máš za to, že jsi podfoukla a nakonec zabila Orochimara." "Kabuto, ty chceš asi doopravdy zemřít. A nezapomínej na to, že i já jsem lekářskej ninja a o jedech něco vím." Vytáhla jsem s malého vaku injekci s protijedem a píchla ho hned na kunai, který jsem vyndala. "Takovej jed je jenom jeden a ty se na něj specializuješ. Nemysli si, že jsem se ti nehrabala v papírech. Měla jsem na to dost času, když jsi byl pořád pryč." "Ty mrcho." Vypadal dost naštvaně a rozeběhl se mím směrem. Nestihla jsem včas zareagovat, přeci jen protijed ještě nezačal fungovat. Hodil další kunai, ale tomu jsem se lehce vyhla. Poslala jsem proti němu Onixe, ale poslední ránu jsem chtěla pro sebe. Nahromadila jsem hodně čakry do ruky a dala mu nejsilnější ránu, kterou jsem kdy někomu dala. Pomalu se sesypal na zem. Okolo mé hlavy prosvištěl další kunai, ale od koho všichni okolo mě byly buď mrtví, nebo v bezvědomí. "Leilo, to by stačilo." "Achjo, další dva neznámí. Dejte mi už pokoj." Kluk s dlouhými hnědými vlasy vypadal zmateně. "Mischell leží támhle, Táta zas támhle." Ukázala jsem dvěma různými směry. "A Orochimaru s Kabutem jsou mrtví. A teď jaké je vaše méno, aď vím komu jsem zase pomohla na onen svět." "Jsem Tsuki, ale to moc dobře výš." Řekl poměrně naštvaně černovlásek a vyrazil proti mě. Už mi nezbývalo moc čakry, tak jsem to musela rychle ukončit. Dostal ránu do břicha a omdlel. A to je u ANBU jo. Druhý se představil jako Maky. Byl mi povědomí, ale kde už jsem hoé sakra viděla. "Leilo, prosím vzpoměň si na mě. Nech své srdce roztát a vzpomeň si na mě." V hlavě se mi prmítl neznámí obrázek jak jsem s tímhle klukem u nás doma a držím ho za ruku aby se nebál. Ne to nejsou moje myšlenky. Vzala jsem do ruky kunai a začala se jím ohánět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama