Děvčata znovu na scéně V

14. prosince 2011 v 22:13 | Leila
kapitola pátá: plán Saraiewo

Asi týden jsem vymýšlela, jak bych mohla skontaktovat Linuse, ale bachaři mi v tom pomohly. Za dva dny se bude konat basketbalový turnaj mezi naší a sousední věznicí. Doufám, že Linuse napadne se do něj přihlásit, nebo přijít aspoň fandit. Ihned jsem to řekla Mischell a ona řekla, že mi dvě se hned obsadíme do družstva nováčků. V tomhle zápase je to udělané tak, že nejdřív hrajou nováčci proti sobe pak ti co už maj za sebou několik zápasů a nakonec ti co už seděj víc jak 5 let.

Takže dnes se pokusíme zrealizovat plán Saraiewo. Jak jsem předpokládala Linus je taky v týmu nováčků. Já s Mischell jsme udělaly nějaké přípravy, ale nestihly jsme toho mov, protože už jsme musely byt na hřišti. Náš tým šel jako první, takže když to projedem, budeme mít dost času na to pak zdrhnout a nikdo si toho nevšimne. Začala hra a já musela sedět na střídačce. No aspoň jsem to všechno mohla brobrat s Linusem, kterej se za mnou přišel podívat. "Tak jaký je plán?" "Saraiewo." "Fajn a kdy přesné?" "Jakmile se dohraje tvůj zápas, ale musiš prohrát. Díky svému umění přesvědčovat lidi jsem získala plány ventilace. Jakmile odehrajete zápas, řekni že nutně potřebuješ na záchod, tadyti bachaři tě pustí. A prosimtě hlavně se neboj ano." "Koukám, že ty s timhle máš zkušenost." "Hej vy dva, běžte od sebe!" Zařval bachař. Vstala jsem a došla k němu. Přiblížila jsem se k jeho uchu a zašeptala "Pane, já si chci jen popovídat s kamarádem, kterého jsem pěkně dlouho neviděla. A jestli chcete aby se nestalo něco vaší žene a dětem tak nás necháte bejt." Bachař začal lapat po dechu. Potom se otočil a odkráčel pryč. "Co jsi mu sakra řekla." "Neptej se, to bys vědět nechtěl. Hned jak se odsud dostanem zavoláme jednomu našemu kamarádovi a ten nás vyzvedne na určitém místě. Detaily neříkám, protože by nás mohl někdo poslouchat. Teď běž zpět, musím do hry. Tak zatím a nezapomeň po vaší hře okamžitě na záchod." Vyběhla jsem z lavičky a na střídačku si šla sednout nějaká holčina asi o 5 let starší jak já. S Mischell jsme se pustily do hry. "Hele Mischell, ale mě se teda rozhodně nechce prohrát." Špitla jsem když jsme okolo sebe proběhly. "Je mi líto Leilo, ale budem muset." Zápas jsme prohrály, jak se dalo čekat. Mischell i já jsme si šly sednout co nejblíž ke dveřím aby jsme se pak mohly nenápadně vypařit. Po zápase Linus odešel jak jsme se dohodly na záchod. Já s Mischell jsme si sundaly tričko i kalhoty apod tim jsme měli jen tom s krátkýma kraťasama. Přišly jsme k bachařovi co stál u dvěří a já začala. "Mohli bychom jít prosím pryč, třeba na dvůr. Tady už nemáme co dělat." "Tak dobře, ale já vás tam doprovdím." "Dobře" Procedila jsem přes zuby. No nedá se nic dělat, budeme ho muset poslat do hajan. Jakmile už jsme byly dost daleko tak jsem čistě náhodou zakopla a ten muž mě zachytil. "Pozor. To by mohlo špatně dopadnout." Ten blbec si, ale nevšiml toho, že se za něj vyplížila Mischell a dala mu nemalou ránu za krk. "No jo já vím, ale teď v klidu chupkej." S Mischell jsme pak rychle běžely hledat Linuse. Nebylo težké ho najít, protože jsem přesně věděla kde je, protože jsem ho tam i poslala. Mischell jakmile ho uviděla, skočila mu kolem krku. "Hele vy dva, na tohle není čas." "Leilo veď nás." Řekla Mischell přiškrceným hlasem, aby nás náhodou nikdo neuslyšel. Zavedla jsem je k velkému otvoru ventilace. Sundala jsem kryt a vlezla dovnitř. Linus pak jako poslední ten kryt nasadil zpátky a bylo to akorát, protože chvíli na to prošly chodbou dva bachaři. Vedla jsem je spletitýma chodba,a, až jsme se konečně dostaly ke konci. vykopla jsem víko na druhé straně. Byly jsme docela vysoko, ale hned pod náma byla polenice. Aspoň to nebude tak bolet. Všichni jsme so ní naskákaly a pak vylezly ven. "Fuj tam to ale smrdělo." Vykašlal Linus. Já vyběhla hned k drátěnému plotu a jako první jsem přes něj přelezla. Tohle je odlehlá strana kam chodí jen kuchaři, takže tu nemaj ostaný dráty. Pak se za mnou vyškrábal Linus a nakonec i Mischell. Rychle jsme od tamtaď utíkaly. Já vytáhla mobil, kterej jsem ukradla tomu bachařovi co nás okřikl a viťukala číslo na Megiho. Přijel pro nás na smluvené místo a pak jsme si to pádily k němu domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama