Děvčata znovu na scéně VI

15. prosince 2011 v 13:36 | Leila |  Povídky kapitolovky
kapitola sedmá: Překvapení

Megie vlastně není kamarád, ale můj starší bráška. Když jsme byly u něj doma pěkně v pohodlí hned mě začal kárat. "To jsi se už zas nechala chytit?" "Hele to nebyla moje chyba. Já nemůžu za to, že to brzdový lanko se přetrhlo zrovna před tím srázem." "J-jakým srázem. Proboha sestři není ti nic." "Mě ne, ale bohužel tady Mischell to schytala za mě když mi zachraňovala život." "Mischell, znovu ti musím poděkovat. Už zas jsi musela něco dělat pro mou sestřičku." "Ale prosimtě, ona by udělala to samé." "Jo sestřičko mám pro tebe překvapeníčko." Podívala jsem na něho s otaznikama v očích. "Neboj je to fešák a je opravdu k nakousnutí." Chtěla jsem na to něco říct, ale on zmizel za jedny dveře. Vůbec jsem nechápala a tepr až když vyšel a za ním šel ještě někdo pochopila jsem. "Luke." Vyskočila jsem na nohy a běžela k němu. Nemohla jsem věřit svým očím. Přiběhla jsem k němu a objala ho. Z očí se mi spustily slzy, ale tentokrat ani nenávisti ani smutku, ale štěstí. "Miláčku, udusíš mě." "Promiň." Povolila jsem stisk. "Máš skvělého bráchu, ale občas jsem se docela bál tu s nim bejt." Sjela jsem pohledem mího bráchu. Ten se na mě jen andělsky usmál. Pak jsem se vrhla okolo krku jemu. Luke si šel sednout k ostatním. S Mischell to málem šlehlo a Linus ten skoro ani nedýchal. Megie nám začal vyprávět jak vlastně Lukeho našel. "No dozvěděl jsem se, že chytily jednoho ze tří pohřešovaných. Sakra po vás šla celá Amerika. Kde jste byly?" "V Dánsku." "No, ale řekly, že je těžce zraněný a leží v bezvědomí v nemocnici kde pracuju. Teda spíš kde jsem pracoval. No jakmile se probudil, řekl jsem mu kdo jsem a propašoval ho ven z nemocnice. No a pak jsme jen čekaly na to kdy se ozvete vy." "Bráško, moc děkuju." "Ale co uděláme teď Leilo." Zeptala se Mischell. "Hele už jste někdy byly v Japonsku?" "Ne." "A co takhle se tam jet podívat, ale nastálo." "a seš si jistá, že nás tam nenajdou." "Ano jsem, rptože tady po nás jde už hlavně jen jeden člověk. Teda jde spíš po mě, protože jsem ji zabila tátu, ale vy máte volnou ruku a mezitim zdrhnete. Já se tam pak během několika dnů oběvim." "Sestři, koho si zabila." "Mýho bývalího šéfa a to jen protože chtěl zabít Mě a ostatní." "Aha tak to chápu." "Hele Megie, je ti doufám jasný, že budeš muset taky letět pryč, protože jakmile by tě chytily, obvinily by tě z toho že jsi nám pomáhal a zavřely by tě." Pak někdo rozrazil dveře bytu. "Vydím Cornelii, že sis ani nevzala posily." "Na vás je teda rohodně nepotřebuju." Vstala jsem ze židle a namířila si to k ní. "Ale my jsme v přesile." "No a, stačí pár kulek a jste všici mrtví a já to svedu na sebeobranu." Došla jsem až k ní a ona mi zbraní namířila na hlavu. Já ji, ale kopla do břicha a ona se svalila na zem. "To si toho teda moc neudělala." Pak se zvedla a začala na mě útočit různýma chvatama, ale moc jí to nepomohlo. "To tě tvůj tatík nenaučil to, že mě prostě v tomhle nikdo nepřekoná?" "No o něčem takovém se zminil" Útočila dál, ale bez výsledku. Mě už to přestalo bavit, tak jsem jí dala takovou ránu po které už by se neměla zvednout, ale naneštěstí jsem jí kopla přímo k její zbrani. Popadla ji a pak výstřel. Když jsem zjistila, že mě nic nezasáhlo tak jsem se otočila a viděla jak Luke drží v ruce zbraň a míří s ní na Cornelii. Přešla jsem k ní "Já ti řikala, že to nemá cenu." "Já to vím." Pak zavřela oči a přestala dýchat. "Takže Megie, rychle si zbal a jedeme pryč. Nasedly jsme do jeho auta a namířily si to na letiště. Tam jsme koupily letenky na první let do Japonska a jako před několika lety zase zmizely pryč.

Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 15. prosince 2011 v 14:15 | Reagovat

Páni, tak to bylo svkělé pokračování. Jsem ráda za ten happy end :) prostě senzační :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama