Charlliho andílci

26. prosince 2011 v 23:00 | Leila |  Povídky kapitolovky
Naruto I část
první část: Minulost se opakuje

Před hodně lety muj otec Sasuke Uchiha chtěl utéc za Orochimarem, ale to se mu díky Narutovi
součastnému Hokage nepovedlo. Vrátil se zpět a po několika letech založil rodinu s Haruno Sakurou, s moji mámou. Mám staršího bráchu Itachiho (Ano, Sasuke ho takhle pojmenoval kvůli svému zesnulému bratrovi.) a pak mladšího brášku Naruta.(Ano jmenuje se po našem Hokage. Je to dík za to, že v Narutovi našel doopravdového kamaráda, kterej by pro něj udělal všechno.) Lidé v mém okol řikaj, že jsem se prý hodně potatila a taky, že je to pravda. Mám prý i silnější sharingan než brácha Itachi. Máma mě učí lékařské jutsu a řiká že jsem v něm dobrá. Jednoho dne bych jí mohla i prý překonat. Sensei mého týmu se jmenuje Charlie. Náš tým se skláda ze mě, pak z Mischell (Dcera Naruta a Hinaty. A taky zdědila otcovu vůli se nevzdat. Někteří lidé ji také řikají
malá Kyubi a bodeť by ne. V jejím čakrovém oběhu se nachází a trocha Kyubiho čakry, kterou převzala od táty.) a pak tu máme Nara Shiku. (dcera Temari a Shikamara.) Ano náš tým se skláda ze tří holek. Je to neobviklé, ale už na nás nezbyl žádnej kluk.



"Hej Mischell, počkej na mě." "Dělej Leilo, pospěš si. Máme novou misi." Nahnala jsem do nohou nějakou čakru a během vteřinky jsem byla u ní. "Dnes jdeme samy." "Ze by nam tvuj tata Hokage dal volnou ruku nesvázanou senseiem." "No jo, alepoň budeš moct použít plnou sílu svého sharinganu." "Hele a to ti jako u ANBU povolují tyhle mise se mnou a týmem.?" "Někdy jo a někdy ne jak jsi už mohla zjistit." "To je pravda. A kam vlastně jdem?" "U hlavní brány na nás čeká jeden muž, kterého máme chránit před jedním ninjou, kterej ho už prý nějakou dobu sleduje." "To bude zas jako minule. Pamatuješ, jak se nám tamten blbec kteryho jsme měli chránit pořád pletl do cesty a řikal nám jak co máme dělat." Byly jsme kousek od hlavní brány a Mischell se zarazila. "Minulost se opakuje Leilo, koukni se tam. Nebo tedy spíš radši nekoukej." Otočila jsem se a myslela jsem že to se mnou sekne. "Ne znova už ne." Chlap nás zahlédnul a zamával nám. "Ahoj děvčata. Nebylo vás posledně víc?" "Pane, tenkrát nám bylo 13 a byly jsme genini." "A ted je vám kolik?" Mischell nakrčila nos a řekla. "Je nám 15 a jsme chunini!" "No jo, ale stejně by jste měli mít vedoucího jonina." "Hele pane neřeknu jak se jmenuju, jestli nám zas chcete kázat, tak si to dělejte za nás. My tu nemusíme bejt." Vyjela jsem po něm. "Leilo, to chce klid. Nepletvej na něj hlasivky. Prostš ho odvedeme tam kam chce a pak si půjdem po svém." "Hm, tak jdem! Už chci být zpět. Doufám, že jsi nezapoměla na čem jsme s kýmsi domluvené. Nerada bych to zmeškala." Vyrazily jsme na cestu, kterou nám popsal. Bydlí v nedaleké malé vesnici, takže by jsme to mohly mít rychle sfouknutý. Šly jsme tam dva dny a už jsme tam skoro byly, ale do cesty nám skočil jeden ninža ze skryté kamené vesnice. "Upřímně ti radim kamaráde, zmiz odsud, nebo to špatně dopadne." Řekla výhružně Mischell. "Cha, takové dvě děcka porazím ani ne za minutu. "Hele udělejte to.........." "SKLAPNI!!!" Zařvaly jsme s Mischell jednohlasně. "Hele Mischell, pamatuješ tu sestavu jak jsme posledně trénovaly. Když vynecháme to co tam dělá Shika, tak to taky půjde." "Tak dobře." Moje oči zčervenaly. "Hele Mischell použiju ty víš co, tak kdybych tak trošku zkolabovala tak se nediv." "Hele už to mám ozkoušený a taky vím co tě hned probudí." "Mangekyou sharingan." "Aha tkže jedno děcko je Uchiha, ale jakto že může ovládat tak silný sharingan?!" "Výš tady Leila je považována za zázrak Uchihů. Nikdo prý nedokázal ovládnout sharingan tak silně jako ona." Odváděla Mischell pozornost kameného ninži. "Dokázala probudit mangekyou jen silou své vůle." Proplížila jsem se za něj, ale držela jsem si bezpečnou vzdálenost. "Mischell teď" Ninža se rychle otočil na mě a Mischell přiběhla k němu a podrazila mu nohy. Pak jsem byla na řadě já. Skočila jsem vysoko do vzduchu a začala nabýrat rychlos. Dopadlo to tak, že jsem v plné rychlosti dopadla loktem na ninjův hrudník a nejspíš jsem mu tim zlomila několik žeber. Pak jsme ho s Mischell přivázaly k nejbližšímu stromu a nechaly ho tam do doby než půjdem naspátek. Můj sharingan měl jenom odvést pozornost a hned potom co jsme ho svázaly jsem ho vypnula. Doprovodily jsme muže až do jeho vesnice a lšy hned zpět pro toho ninju z kamené. Našly jsme ho tam kde jsme ho nechaly. Ošetřila jsem mu zlomené kosti. Kdyby umřel do doby než dorazíme do vesnice, nemohly by jsme se dozvědět co po něm chtěl. Dorazily jsme spět do vesnice a odvedly ninju dza panem Ibikim, ten se o něj už postará. Dorazily jsme domů právě včas, zítra večer se s nimy máme sejít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama