Svatba, to za žádnou cenu

17. prosince 2011 v 22:36 | Leila |  Povídky jednorázovky
Jednou za mnou přišel táta a řekl. "Dole v obýváku na tebe čeká jeden muž ktreého si zítra vemeš." Zůstala jsem tam stát s vykulenýma očima a díky bohu jsem udržela mozek v pochodu, takže to se mnou neseklo. Táta mě vzal za ruku a odtahl dolu. Tam stál muž asi o 2 roky starší než já. Není ani divu, že mi otec přichystal svatbu. Čekala jsem to, ale doufala jsem že to neudělá. Je mi 20 a jsem v nejlepších letech života. Mám přítele o kterym nikdo neví a většinu času nejsem doma. Mám práci která zahrnuje odvahu a hlavně se u ní musí myslet než se něco udělá. Ano jsem tajný agent a samozřejmě o tom nikdo neví. V agentuře mám 2 parťáky. Mého kluka Dylena a nejlepší kamarádku Mischell. Ale teď spátky k svatbě. "Ahoj, jsem Mat Snowflake." "Hm Me jmeno je Leila Migui." Muž na mě vykulil oči. "Co je? Nezdá se ti něco na mím jménu?" "Pane." "Říkej mi otče." "Tak tedy otče, mohu být s Leilou o samotě." "Ale jistě, zlatíčko doveď ho do svého pokoje." "Hmmm, tk pojď" "A chovej se sakra slušně ke svýmu budoucímu manželovi!" Znovu jsem zabručela a šla s Matem do mého pokoje. "Posaď se na postel a nechceš...." Než jsem to, ale dořekla ucítila jsem hlaveň pistole v zádech. "Hm, takže tu máme tu slavnou Leilu Migui, která už mě asi 5x za sebou napálila. Měla by jsi se naučit dávat si falešná jména." "Ale proč, moje organizace je veřejná. Jen jména jejich agentů jsou tajná, takže jsi jméno při některých akci mohu ponechat." "Achjo a tebe si mám vzít. No aspoň to bude zábava." "Hele nešlo by to s tou svatbou odložit. Ráda bych si ještě chvíli po světě běhala volná." "S tvým otcem to dohodnu, ale bude se to konat za týden." "Fajn." Pak jsem ho kopla do břicha a vyskočila ven otevřeným oknem. Občas bych si mohla vzpomenout na to, že mám pokoj v druhym patře a ne v přízemí. Skočila jsem do měkké trávy a utíkala pryč. Běžela jsem K Mischell a Dylanovi domů. Ještě jsem se nezmínila, že to jsou sourozenci. Než jsem zaklepala, tak jsem se vydýchala abych nevypadala tak hrozně jak jsem si cítila. Už jsem přenesla váhu na ruku kterou jsem chtěla zaklepat, druhou ruku jsem opřela o dveře a než jsem zaklepala Dylan otevřel dvěře. Najednou se mi zamotala hlava a já mu spadla přímo do náruče. Chytil mě a kouknul se na mě ustaranýma očima. Pro jistotu su mě vzal do náruče a odnesl do obyváku a položil do křesla. "Co se děje miláčku, vypadáš hrozně." "Taky tě ráda vydím Dylene." Pak seběhla dolů Mischell a podivala se na mě stejným pohledem jako Dylan. "Bože, vy jste doopravdy dvojčata." Zasmála jsem se. "Tak už nám řekni co se stalo." Naléhal Dylan. "No tak fajn, dnes mi tatíček oznámil, že se zítra vdávám." Oba na mě vykulily oči. "A to ještě není všechno. Dohodil mě tomu po kterym už jdem nejíň rok a pořád nám zdrhá." Teď už to vypadalo, že jim vypadnou oči z ďůlku. "A aby toho nebylo málo on mě poznal." Tak teď už jsem je totálně odrovnala. Oba se sesuly na křesla naproti mě a s těží dýchaly. "No a příště se mě radši neptejte co se děje." Mischell se ujala slova. "Počkat, takže jako ty se zítra vdáváš." "Žal bohu ano a to z donucení. Jo a zjistila jsem včera ještě jednu maličkost, která se mi dnes potvrdila." "Co???" Řekly oba jednohlasně. "No to, že je můj tatíček mafiánskej Boss.!" Ještě štěstí, že sedí na křesle jinak už by ležely na zemi. "Takže, ale tu sbadbu jsem ukecala až za týden. Máme dost času na to vymyslet plán, jak dostat Meta a meho otce za mříže." "A už máš aspoň nějakej plán." Zachraptěl můj miláček. Asi toho na něj bylo moc. Přeci jenom já jako jeho dívka se musím vdtát za nějakého zloducha. "Ano mám. Budu potřebovat jen vás dva a jakmile se od tamtaď vzdálíme tak ještě zásahovku. No takže, až přejdu k oltáři tak Mischell vjede dovnitř kostela na motorce a uděláme otci menší scénku. Pak už je jen na tobě co uděláš." Mrkla jsem na svou kamarádku, která pak zničeho nic jak je její zvykem začala domýšlet můj plán. "No a Dylan se pak spustí kousek nad vás, rozhází tam kouřové bomby a pak tě vytáhne na střechu kostela. Pak se slaníte dolu k jeho motorce a odjedete. Pak už teda jak řekla Leila si to převezme zásahovka." "Tak fajn." Řekl už normálním hlasem můj miláček. "Takže já se teď musím vrítit domů. Dám vám přesně věděšt v kolik svatba začíná ju." "Fajn. Leilo a porsimtě hlavně až se bude střílet. Pač to mám tak trošku v plánu." Ušklíbla se Mischell. "Tak už tam hlavně v tom kouři nesmíte bejt." "Řekla jsem sice, že to nechám na tobě, ale střelba jen v nouzi. Ještě tam bude farář." "Hm tak fajn." Vstala jsem z křesla a přešla k Dylanovi. Dala jsem mu pusu na tvář a pak odešla zpět domů. Ještě jsem ani pořádně nevešla do dveří a otec na mě začal řvát. Trošku jsem to vypustila z hlavy. Zaslechla jsem jen "Takže milá zlatá, svadba nebude za týden jak si jsi přála, ale zítra." Hodil po mě šaty. "Neboj, vše už je připraveno a taky jsem se ujistil, že tam nebude žádnej nezvanej host. Teď zapadneš do pokoje a budeš přemýšlet o tom jak si nehezky kopla do svého snoubence." Dál už jsem to všechno vypustila a šla nahoru. Šaty jsem přehodila přes židly a napsala Dylanovi esemesku. "HELE LÁSKO, TAKŽE SVATBA JE UŽ ZÍTRA, MUSÍTE SE STIHNOUT PŘIPRAVIT. A ZAČÍNÁ PŘESNĚ VE 12:00. NAŠTVALA JSEM JE TOTIŽ TÍM KOPAMNCEM TAK TO NECHALY V TERMÍNU. MILUJU TĚ LEILA." Pak jsem šla hned spát. Od rána už se to u nás hemžilo lidma. Mama na mě navlíkla šaty a jelo se do kostela. Připadalo mi to, že jediná já jsem byla hroznš nervózní. Přišel ten okamžik. Na mé překvapení jsme začali o půl hodiny dřív. Otec mě vedl k oltáři a už nebylo úniku. Že já to radši nezabalila a někam nezdrhla. Ale muším uznat, že když jsem se koukala na sebe do zrcadla tak mi to doopravdy slušelo. "Ale dcerko, dnes se máš usmívat a ne tvářit se jako na funuse. Usměj se aspoň kvůli mě." Přemohla jsem se tedy a na tváři vykouzlila pěkně falešněj úsměv. "To je lepší." Měla jsem chuť někoho zmlátit. V 11:47 jsem už stála u oltáře a kněz začal. Přesně ve 12:00 když už se mě kněz ptal jestli si ho chci vzít a já už měla připravené NE, naštěstí vjela dovnitř Mischell. "Leilo, zajímalo by mě,jak si dovoluješ mě nepozvat na svatbu.!" sesedla z motorky, sundala si helmu a nasadila brýle. Svatebčani byla jako opaření."No já seznam hostů neměla možnost vybírat." Otec po mě střelil pohledem a chvíli na to už jsem se topila v hustém kouři. Pak mě někdo zezadu objal a mi už si to mířily nahoru. Otočila jsem se a zadívala se na mého miláčka jak nás vytahuje na střechu kostela. Dole jsem uslyšela střelbu a pak jak zapískaly gumy od motorky mé parťačky, která si to jela ven z kostela. S Dylenem jsme se slanily dolu z kostela k motorce a nasedly na ni. Ihned jsme odjely a když jsem se otočily, viděla jak další agenti z agentury obklíčily kostel. Naštěstí to všechno dopadlo dobře.

A takhle vypadal normální den tří agentů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 El El | E-mail | 18. prosince 2011 v 1:58 | Reagovat

tak po přečtení jsem se musela zsmát jak snima vypekli. Bylo to úžasný :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama