Unesené

12. prosince 2011 v 22:00 | Leila a Mischell |  Povídky vytvořené společně
Z pohledu Ray
Z pohledu Katte

Zašla jsem za tátou do skušebny. Zrovna skončily. Sedly jsme si a smáli se, táta mi řekl, že nás pozvaly na oslavu narozenin dcery jeho kamaráda. Druhý den jsem byla doma. Oblékla jsem se. Natáhla si černé tílko, černé volné kalhoty a mobil si strčila do kapsy. Zašla jsem do koupelny se zkulturnit. Venku na mě čekal táta. Nasedly jsme do sporťáku a odjely. Párty byla obrovská.

Dnes mi bude 18 a máma s tátou se rozhodly, že mi uspořádaj párty. Nijak jsem se nebránila. Říkaly, že pozvou i nějaké své přátele s dětmi mého věku. A nakonec řekly, že se v určitou dobu dospěláci vypaří. Pozvala jsem několik svých přátel, ale na párty bylo víc lidí co neznám.

Věšly jsme a majitelé domu se přišly přivítat s tátou. "Zdravím Miku, tohle bude ta malá Shinoda že." "Teší mě, Katte." Potřásla jsem si s ním rukou. "I mě, běž se bavit, někde tu bude i naše dcera." Usmála jsem se a ztratila se v davu pozvaných. Táta šel do jiné místnosti mezi dospělé. Okolo 23 hodiny se všichni dospělí spakovali slavit jinam. Já tam po tancování vyšťavéna se chladila ledovým mojitem. Většina lidí už byla vcelku na mol. Pak tam vtrhly nějací chlapi, ale nokdo si toho nevšímal.

"Hele Ray, ty je znáš?" Ptal se mě kamarád a ukázal na chlapy, co akorát vešly dovnitř. "Ne nikdy jsem je neviděla. Ale to jsem neviděla i některé lidi co tu jsou, ale dospěláci se už zbalily a odešly." Šla jsem k nim. "Pánové, tohle je soukromá párty. Tady nemáte co dělat." "Vy jste Ray slečno?" "Ano, proč?" "Nejspíš vám utekl pes. Našly jsme ho před bránou a na známce je napsáno Ray a číslo domu. Pojďte se na něj prosím podívat." "Fajn." Vyšla jsem s jedním z nich ven, ale psa jsem nikde neviděla. Otočila jsem se na muže s otázkou "Kde je ten pas?" Ale pak mě někdo praštil za krk a já spadla na chladnou zem.

Najednou jsem ucítila na rameni píchnutí. Pomalinku se mi začala zatmívat. zatmělo se
mi před očima a ustlala jsem si na baru. Ti chlapi vzaly jěště nekoho a ostatní nechaly bejt.

Probrala jsem se v černé místnosti a byla jsem svázaná. Vedle mě chrupkala dívka a na druhé straně byly další dva chlapci. Ona se během několika hodin probrala. "Co, kde to jsme strašně mě bolí hlava." "To sama nevím." "A ty jsi kdo?" "Katte Shinoda." "Aha, já jsem Ray. Ty jsi byla taky na mé párty?" "Ano." Pak jsem se jakoby divně zkroutila a vytáhla z kapsy telefon. Vyťukala jsem číslo na tátu. "Haló Katte, kde jsi." "Tati, já nevím. Jsme tu nejspíš jen 4." "Dobře, neboj najdeme vás, hlavně se neboj dobře." V tu chvíli tam přišel jeden ranař a vzal mě. "Katte, Katte! Katte, slyšíš mě?" Pak si mě hodil přes rameno a rozkřápl můj mobil. Zabouchl dveře a mě oslnilo silné světlo.

Probudila jsem se a byla jsem dost zmatená. Vedle mě seděla holka co byla také na mé oslavě. Najednou vytáhla telefon, ale po chvilce přišel nějaký chlap a odnesl ji pryč.

Měla jsem rozmazaný zrak. Nic jsem neviděla a po chvilce kdy mě nesl mě posadil v další místnost na židly. Když jsem se rozkoukala předemnou byl jakýsi muž a za mnou byl ten chlap co mě sem odnes. "Takže slečno, prozradíte nám kdo jste?" "Jasně, jsem santův skřítek." Dostala jsem ránu a pak se zeptal ještě jednou. Nic jsem neříkala. Ten chlápek za mnou kopl do židle a ta se semnou převážila. Narazila jsem obličejem do země a hlavu jsem měla jako střep. Ten muž si ke mě přidřepl a odhodil židly. "Tak co, jaké je tvé jméno." "Trhni si." Luskl prsty a ten druhý mi dupl na lýtko. Zavřískala jsem a v noze mi nehezky zakřupalo. "Jméno." Nic, Ten co mi na nohu dupnul nyní na ni postupně podrážkou vytvářel bolestivý tlak. Zavřískala jsem a z očí mi vylítly slzy, které kapali a vsakovali se do špinavé podlahy. "Katte!" "Katte a jak dál." A tlak se znovu zvýšil. "Katte Shinoda. Prosím přestaňte to bolí." Pak přestal a zvedl mě a ten muž se usmál. "Hodná holka."

Byl slyšet její křik a po nějaké době ji přinesly zpět.

Donesl mě zpět do místnosti a hodil k ostatním. Dopadla jsem na zem a sykla bolestí. "Katte, jsi v pořádku?" "Jakš takš v pořádku." Asi po několika hodinách si přišly pro ty dva kluky. Ti už se nevrátily a mě bolela noha čím dál tim víc. Otékala a nehzky se tam rýsovala obrovská podlitina.

Po nějaké době mě to přestralo byvit a vzpoměla jsem si, že mám vlastně u sebe svůj oblíbený nožík. Ruce, které jsem měla za zády jsem si po hodně velké snaze dala dopředu a sáhla si pod tročko."

Ray pak nějak pracně převrátila ruce a z pod trička vytáhla nůž. "To sis nemohla vzpomenout nepatrně dřív." "Buď ráda, že jsem si vůbec vzpoměla, že ho u sebe mám." Pomohla jsem jí rozvázat pouta a ona pak pomohla mě. Podepřela mě a skusily jsme se vyplížit. Pocedlo se. Vyšly jsme z chatrče a byly uprostřed lesa. Spěšným krokem jsme se rozešly pryč. Po 2 stovkách metrů jsme uslyšeli štěkot psů. Sakra jestli násnajdou, bude to ještě horší.Odstrčila jsem Ray od sebe a zavrávolala. "Vypadni!" "Ale Katte." "Ne vypadni, když půjdu s tebou cyhtnou nás obě. Běž a přivěď pomoc!" Otočila se a utíkala co nejrychleji pryč. Oběvily se u mě psy a silně podrážděně na mě vrčely. Pak přiběhla muž. Vzal me a neopoměl mi silně zmáčknout nohu. Sráč jeden, doufám že se to Ray povede.

Les byl dosela hustý, ale po nějaké době blouděné jsem našla cestu, která mě zavedla k silnici. Po silnici jsemse znova rozeběhla a utíkala až pumpě. Tam jsem zavolala policii, záchranku a mím rodičům, kteří hned volali tátovi Katte. Čekala jsem než tam přijednou. Když přijely tak z jednoho policejního auta pak vyběhly rodiče a radostí mě málem umačkaly. "Na tohle teď není čas. Musíme pomoct Katte." Nasedla jsem do auta s rodiči a navedla policii k té cestě. Nechci ani za boha vědět co teď Katte prováděj.

Odnesl mě zpět a třísknul se mnou o zem. Zaječela jsem jak to zabolelo. "Nebylo hezké odejít bez rozloučení." Ležela jsem na zemi a nechtělo se mi vůbec hnout, jakýkoliv pohyb strašně bolel. Chtěla jsem být doma v bezpečí u táty, ale nemohla jsem jim ukázat slabost, takovou radost jim neudělám. Vzepřela jsem se na lokty a podívala jsem se mu do očí. "Výš co, vlez mi na záda." Schytala jsem od něj kopanec do tváře. Praštila jsem sebou o zem. Po menším domlouváním mi zas něco píchly. Zatmívalo se mi před očima a po chvilce odolávání jsem upadla do limbu. Už jsem se trochu probouzela, ale pořád jsem byla omámená. Vyrazily se dveře a přiběhlo hodně chlapů s baterkami. Jeden mě vzal do náruče a odnesl mě ven. Venku, myslím že to bylo venku to všude blikalo. Zavřela jsem oči a víc se k němu přitiskla.Znova jsem se dostala do náruče spánku.

Ta cesta byla šíleně dlouhá a mi k tomu domku dojely až za tmy. Viděla jsem jak vynáší Katte z tý chatrče, ale vypadalo to že je v bezvědomí. Její táta byl štěstím bez sebe. Nasedl za ní do sanitky a pak rychle ujížděly pryč. Zásahovka zatkla všechny chlapi co byly v té chatrči, ale bůh ví jestli tam byly všichni. Rodiče trvaly na tom abych se nechala v nemocnici aspoň prohlédnout, ale mohly si odpustit to, že mě dotáhly do sanitky. V nemocnici mi řekly, že mi nic není a bodeť by jo všechno to za mě odnesla Katte, nejradši bych si nafackovala za to, že jsem ji tam nechala. Rozhodla jsem se, že se na ní půjdu podívat jestli už se neprobudila.

Probrala jsem se a zaostřila zrak. Ležela jsem v posteli v až moc bílé místnosti. Jenom jsem se rozhlédla po místnosti a viděla tátu jak s někým u okna telefonuje. Po zkončení hovoru se podíval k posteli. Objal mě až to silně zabolelo na zádech. "Ehm tati, počkej to bolí." Pustil mě a sedl si na kraj postele.Chvíli jsme si povídaly než se zaklepáním přišla Ray. Usmála se na mě. "Ahoj Katte, tak co už je ti líp." "Jo jakš takš." Dostala jsem od táty pohlavek. "Co jsem ti řikal o tom tvym jakš takš." "Promiň, promiň. Hrozně se omlouvám vaše výsosti." Všichni tři jsme se rozesmály. Pustily mě domů s krásnou sádrou. Měla jsem prý na dvakrát čistě zlomenou lítkovou kost. No jo ten chlap byl težký jako slon. S Ray se z nás staly dobré kamarádky. Přišla dokonce na můj první koncert s mojí kapelou. A tohle se stalo na jedné praštěné oslavě narozeni dcery herců.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 14. prosince 2011 v 12:49 | Reagovat

pěkné, je to vážně super napsané a četla jsem to jedním dechem. Prostě senzační :)

2 Mischell-CHAN Mischell-CHAN | Web | 14. prosince 2011 v 15:23 | Reagovat

dekujeme a doufam ze jsi se v tom moc neztracela :D

3 El El | 19. ledna 2012 v 20:29 | Reagovat

Bylo to nádherné , chudák Kate asi musela trpět .. Byla vtom dobrá napínavost a odvaha :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama